Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové.

Smyslem této novely je trošku pomoci ozbrojeným složkám, zejména tedy policii, v určité konkurenceschopnosti při náboru nových posil. A také odstranit jednu věc, která se v minulosti ukázala jako problematická. To je ta otázka dřívější povinnosti odsloužit 150 hodin přesčasů bez nároku na náhradní volno. To je věc, která byla přezkoumávána i Ústavním soudem, který na jednu stranu konstatoval, že je možné v zákoně takovéto opatření mít a vyžadovat ho, ale vedle toho také konstatoval to, že praxe ukázala, že je s tím nakládáno velmi nejednotně a díky tomu docházelo k jinému výkladu a k jiné aplikaci v rámci krajů České republiky. Tím pádem policisté, kteří sloužili v jednom kraji, byli na tom hůře než policisté v jiném kraji.

Tudíž mám zato, že nejenom s ohledem na tohle rozhodnutí Ústavního soudu, ale i obecně na koncepci této povinnosti došlo ke změně, kdy se obecně tato povinnost ruší a namísto toho jsou vcelku přesně určeny maximální přesčasy, které můžou být ukládány. A tyto přesčasy už nejsou bezplatné. Policista si buď může vybrat náhradní volno, nebo budou proplaceny. Skrývá se tam jediný drobný problém, který snad problémem nebude, a to, že zákon hovoří o tom, že hranice přesčasů tak, jak je stanovena, může být prolomena v době vyhlášení krizového stavu a nebo ve výjimečných případech ve veřejném zájmu. Což je tedy zase pojem, který nemá právní definici a malinko bych se tam mohl obávat toho, že se bude opakovat právě situace s tím zrušeným ustanovením, kdy může být pojem výjimečných případů ve veřejném zájmu vykládán různorodě. Tak, jak nám to bylo prezentováno na výboru, co by za ty případy mělo býti, tak to má logiku a nelze s tím, než souhlasit. Ale jenom možná bych malinko apeloval na to, aby tu byla určitá sjednocující metodika, aby tento termín byl vykládán všude stejně.