Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Dovolil jsem si předložit návrh novely Ústavy, ale dříve než okomentuji předmět návrhu, vám alespoň ve stručnosti přiblížím kontext jeho předložení. Návrh nebyl předložen jako nějaká náhlá pohnutka mysli, není nějakou neřízenou střelou, která má za cíl destabilizovat náš ústavní systém. Návrh, který máte před sebou, vychází z mé praxe v oblasti dohledu nad finančním trhem, za měsíc to bude 20 let, co jsem zde začal pracovat.

Když byl tehdy nějaký fond vytunelován, bylo podáno trestní oznámení pro porušování povinnosti při správě majetku, bylo často odloženo s tím, že kde není stanovena povinnost, míněno fyzické osobě, nemohlo dojít ani k jejímu porušení. Podotýkám, že trestní odpovědnost právnických firem tehdy neexistovala.

Advokáti různých šmejdů tehdy často šermovali listinou práv a svobod. Vnímal jsem již tehdy, že v našem právním řádu chybí něco jako listina základních povinností a omezení. Povinnost jednat odpovědně a omezení například v tom, že osobní zájmy nesmí přebít zájmy společnosti. Následky byly tehdy devastující. Z fondu bylo vyvedeno asi 50 miliard, z bank přes 500 miliard korun.

Když byla od roku 2004 povinnost jednat s odbornou péčí stanovena manažerům finančních institucí, krádeží radikálně ubylo. Ubylo i správních deliktů, trestních deliktů, na šéfy bank investičních firem dopadla "tíha" odpovědnosti.

Účastnil jsem se potom řady debat o penzijní reformě, o tom, jak optimálně nakládat s příjmy. To, co teď přiblížím, je taková ilustrace toho, jak důležitá je rovnováha. Představte si, že byste třetinu svých příjmů věnovali na zabezpečení svých rodičů, třetinu na osobní spotřebu, třetinu byste investovali do budoucnosti svých dětí. Bylo by takové jednání odpovědné? Jako jednotlivci i jako společnost jsme odněkud vyšli, někde se nacházíme, někam směřujeme. Potřebujeme ctít naše tradice, naši minulost, současně potřebujeme žít tady a teď, ale neméně důležité je nezbytné věnovat pozornost i naší budoucnosti.