Ne, ne, ne. Rusové jsou velmi rychlí. Jestli jeden týden od konání referenda uzavřeli související právní akty (a nečekali, zda platnost referenda někdo napadne u soudu), proč by během pár dnů nepřevedli peníze? Zatímco u nás by politici dokázali měsíce diskutovat o tom, kdo má předávat jmenovací dekret novému generálovi, Rusko by již po bitvě mělo generálů několik.
Ale vážně. Domnívá se nějaký rozumně uvažující člověk, že by někdo ze zdánlivých prominentů měl v EU např. termínové vklady s několikaměsíční výpovědní lhůtou? Nebo nějakou obdobu penzijního spoření či kapitálového životního pojištění, kde si není možné „sáhnout“ na peníze ze dne na den?
A pokud snad ano, není sankce EU příliš tvrdá pro finanční poradce sankcionovaných osob? Jestli totiž nějaký z těchto finančních poradců zaváhal a včas nedoporučil „odklonit“ finanční prostředky do „bezpečných vod“, může se připravit na nejhorší. Tedy pokud bude částka zablokovaná na účtech v EU či v USA významná z hlediska celkového majetku potrestaného klienta.
V této souvislosti mě napadá otázka, zda byl proveden odhad, jaký objem finančních prostředků bude na příslušných účtech zablokován? Jeden milión euro nebo snad až deset miliónů euro? Běžně bývají regulatorní opatření spojena s hodnocením dopadů. V tomto případě se asi nedočkáme informace, kolik bylo celkem peněz zablokováno. Proč? Protože by se sankce EU mohla ukázat jako směšná.
Někdo řekl, že problémem světa není ani tak síla zlých, ale slabost dobrých. Předpokládejme pro zjednodušení, že většina politiků v USA a v EU je dobrých. Kde bere Putin sílu pro pošlapávání mezinárodního práva? A proč jsou USA a EU slabí resp. neakceschopní, když se závazky neplní?
Kdo pozorně sledoval minulý týden projev Putina, mohl si všimnout, jak často odkazoval na vůli lidu. A to v konkrétních číslech: přes 96% osob zúčastněných v referendu na Krymu se vyslovilo pro připojení k Rusku, 92% Rusů se v průzkumu veřejného mínění vyslovilo pro připojení Krymu, údajně 82% Rusů by dokonce souhlasilo s připojením Krymu i za cenu, že na Rusko budou uvaleny sankce.
Jak by asi dopadla referenda v zemích EU, pokud by otázky zněly ve smyslu: „Jste pro zavedení hospodářských sankcí vůči Rusku i za cenu recese?“ A jak by asi dopadly průzkumy veřejného mínění, pokud by doplňující dotazy zněly ve stylu: „Jaký pokles HDP byste byli ochotni obětovat s cílem přibrzdit Rusko v expanzivní politice? (s variantami třeba do 3%, 3 - 7%, přes 7%) Jaký pokles počtu pracovních míst …? Jaký vzestup cen pohonných hmot…? Kolik vojáků má být připraveno na …?
Má-li se omezit prostor pro negativní síly nebo má-li se udržet či rozvinout nějaká pozitivní hodnota, musí být dostatečná míra ochoty něco obětovat. Když chce whistleblower zabránit krádeži veřejných prostředků, musí být připraven, že sám přijde o třetinu nebo polovinu platu. Když chce svědek pomoci prosazení spravedlnosti v soudním sporu, musí být připraven na to, že bude chodit i několik let po soudech různého stupně. Když chce úředník v Bruselu povolit na náměstí vánoční strom, musí počítat s tím, že jej nějaký radikální islamista pošle rovnou k soudu poslednímu.
A když jde o zajištění plnění mezinárodních dohod, není to už jen o míře ochoty jednotlivce, ale o celkové úrovni ochoty něco obětovat ze strany obyvatel zemí, které se chtějí snažit plnění dohod zajistit. Kolik procent obyvatel v EU by souhlasilo se zavedením třeba zbrojního embarga nebo selektivních hospodářských sankcí s rizikem, že HDP poklesne třeba i o 3%?
Přestože míra podpory kroků Putina může být v Rusku či na Krymu nadhodnocená, je vysoce pravděpodobné, že reálná podpora přesahuje 50%. Měly by politici v EU aspoň 50-ti procentní podporu pro zavedení hospodářských sankcí v každé ze zemí EU? Možná, že nikoliv, i když by sankce byly jen omezené. Možná, že EU je slabá a neakceschopná, protože většina obyvatel EU je nerozhodná resp. má obavu obětovat něco ze svého pohodlí.
Předseda TOP 09 pronesl výzvu ve smyslu, aby EU jednala, dokud tečou jen peníze a nikoliv krev. To je výzva k velkému zamyšlení. Jak bychom se zachovali, pokud by se někdy v budoucnu opakovalo něco podobného jako sovětská invaze v roce 1968? Strčili bychom hlavu do písku a nechali si líbit okupaci nebo by většina mužů měla ochotu obětovat třeba i život za svobodu?
Když student neprojde přes zkoušku, dostane většinou příležitost ji opakovat. Nepřál bych našemu národu, aby „dostal příležitost“ opakovat nějakou těžkou zkoušku. Moc si ale přeji, abychom prošli aspoň přes základní test obětavosti. Jsme třeba ochotni obětovat dostavbu Temelína s „rizikem“, že za 20 let budeme muset elektrickou energii dovážet? Slovo riziko dávám do uvozovek z důvodu, že doma by někteří „uměli“ vyrobit energii dráž než by byla její cena venku.
Co napsat závěrem? Když se nechá prostor těm, kteří šíří něco negativního, většinou to vede k tomu, že příště zkusí „přitlačit na pilu“. Mám zkušenost s investičními společnostmi, za nimiž stál ruský kapitál a které zneužívaly ochoty Komise pro cenné papíry jednat a dál dřely kůži z bezbranných investorů. Zkoušely, jak daleko mohou zajít a nepřestaly, dokud nedostaly (ekonomicky) přes prsty.
A tak předpokládám, že i na mezinárodní úrovni bude Rusko zkoušet, co si EU či USA ještě nechá líbit. Nedávejme jim moc příležitostí ke zkoušení. Jinak můžeme být časem vyzkoušeni sami (ne nutně ze strany Ruska). Představme si, co by mohla způsobit expanze radikálního islámu v Evropě. Zatímco na Krymu by referendum dopadlo asi podobně i bez vojenské hrozby, politická mapa Evropy by se mohla překreslit, pokud by lidé měli strach z teroristických útoků, když ve volbách nepodpoří …
Ve sportu se říká: „Nedáš, dostaneš“. V naší politice a ekonomice často platilo: „Dáš, dostaneš“. Nebylo by dobré, aby na mezinárodní úrovni začínalo platit: „Vezmeš, dostaneš“
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Libor Michálek
