Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, senátorky, vážení kolegové, senátoři, pane poslanče. Celou dobu zvažuji, jestli tady vystoupím nebo ne, od té doby, co tady vystoupil pan poslanec, jsem se snažil uklidnit vnitřně, zapomenout na ta jeho slova, která jsem tady slyšel.

Opomenu-li nestoudnost KSČM a její drzost vůbec s takovýmto návrhem zákona přijít, protože já si myslím, že právě KSČM nemá vůbec morální právo na to, aby hodnotila, jestli ty náhrady jsou vysoké nebo jestli byly nízké nebo jaké byly. Já tady chci připomenout, už to tady zaznělo jednou, že pokud by KSČM tento majetek neukradla, nezneužila, tak bychom neměli o čem jednat. Žádné náhrady by ani nemusely být. Mně to totiž připadá, jako kdyby vrah, který byl omilostněn z nějakého důvodu, následně měl hodnotit, jestli odškodnění, které má dostat pozůstalý, je vysoké. A pokud se mu bude zdát, že je vysoké, tak dávat návrhy na tok, aby se tedy snížilo. KSČM podle mě nemá vůbec právo, jak jsem říkal, tady hodnotit výše náhrad. Já si myslím, že jediné právo, které má KSČM, tak to tady si stoupnout, omluvit se církvím a všem těm, kteří byli postiženi na základě jejich rozhodování a jejich nedodržování de facto lidských věcí a ústavněprávních věcí atd.