Děkuji, pane předsedající. Kolegyně a kolegové, vážení kandidáti. Předpokládám, že v tuto chvíli nejsem sám v naší jednací síni, kdo lituje, že má k dispozici pouze tři hlasy. Myslím si, že se ve sboru uchazečů o členství v Radě Ústavu shromáždily skutečně význačné osobnosti. Z hlediska své osobní zkušenosti bych rád některé vyzdvihl. Rád bych vyzdvihl Jefima Fisteina, i když bohužel se nemůže o tuto funkci ucházet. Nicméně osobně bych si dovolil ručit za Daniela Kroupu, Martina Palouše, Oldřicha Tůmu, ačkoli on patřil k velkým kritikům tohoto Ústavu, nicméně znám ho již z 80. let. Martina Vadase dlouhodobě sleduji, jak se věnuje těmto tématům a statečně bojuje za to, aby se na ně nezapomínalo a aby dostala v našem veřejném prostoru místo vedle různých romantických seriálů a jinému, s odpuštěním, z mého pohledu braku, kterému zejména elektronická média věnují čas.

Rád bych zmínit také Jana Zahradníčka, našeho bývalého kolegu senátora, kterého znám osobně a vážím si ho. Velice si vážím pana Žídka, který s mnohými v Konfederaci politických vězňů drží statečně pochodeň nezapomnění na zločiny komunismu.

Nicméně vzal jsem si slovo zejména proto, abych vaší pozornosti možná, nebo doufám zbytečně předložil jméno z mého pohledu nejdůležitější, a to je emeritní senátor Jiří Liška. Je to člověk, který se osobně zasloužil o to, že tento Ústav vznikl. Po vzoru slovenského Ústavu paměti národa. Ostatně on se tak měl také jmenovat. Byl nakonec schválen zákon o Ústavu pro studium totalitních režimů a je to jeho veliká zásluha. Je třeba také ohodnotit, že se dlouhodobě věnuje, ostatně zasloužil se o vznik zákona o třetím odboji. Spolupracuje s etickou komisí a je snad dokonce stále ještě jejím členem. Chtěl bych vám, kteří ho méně znáte, že již není členem ODS. Je to dneska nezávislý kandidát samozřejmě s nepopíranou minulostí, ale myslím si, že z hlediska lidského i k tématu příslušného by bylo správné vzít ho důkladně v úvahu.