Dobré poledne, dámy a pánové. Dovolím si malou vzpomínku a z ní pak dospěji k nějakému závěru.

Když jsem viděl fotografie toho, co se odehrává v Bělorusku, když jsem viděl ty kordony ozbrojených sil, které postupují dost brutálně proti protestujícím, když jsem viděl lidi ležící na břiše obličejem k zemi a nad nimi ozbrojence, tak mně vytanula na mysli vzpomínka na leden 1989, známý Palachův týden. Přesně stejné obrázky jsem měl v mysli, nebyly v novinách, tenkrát se v novinách takové věci neobjevovaly, ale přesně to samé se odehrávalo tady také.

Mě se to velice osobně dotýkalo, té události jsem se pokoušel zúčastňovat také. Vím, že naprostá většina z nás si ten týden pamatuje. Pamatuje si ho velice dobře, ne všichni žili v Praze, proto to připomínám, že bychom na to měli pamatovat všichni. Dodneška mně běhá mráz po zádech, když si vzpomenu, jak jeden den večer v televizních novinách četla hlasatelka jména těch, kteří byli při těch protestech zadrženi. To jsem si říkal, že tak nějak to muselo vypadat za heydrichiády, když se četla jména popravených. Přesně tak to probíhalo. I v této chvíli mně běhá mráz po zádech, když si na to vzpomenu.