Děkuji za slovo, pane předsedající, paní ministryně, kolegové, kolegyně.

My jsme návrh tohoto zákona velice dobře projednávali na hospodářském výboru, takže se také připojuji dopředu k tomu návrhu hospodářského výboru, to znamená zamítnout. Já bych chtěl říci několik slov v souvislosti právě k tomu FNM k situaci hrazení starých ekologických škod vzniklých před privatizací. Čerpám ze zprávy NKÚ z roku 2017 a také z podrobné zprávy, která se dává z FNM pro Ministerstvo financí a z vlády. Já bych chtěl říci a potom se znovu zeptám na tu otázku, jakým způsobem budou právě po zrušení FNM, nebo ten účet, který se rozplyne do státního rozpočtu, jakým způsobem budou zajištěny právě ty hrazené závazky? NKÚ už konstatuje dlouhodobě a znovu, že systém likvidace starých ekologických zátěží je pomalý a málo účinný. A chtěl bych připomenout, že od roku 1991 je uzavřeno 325 smluv. To znamená smluv mezi státem a těmi, kteří mají ve svém majetku tyto staré ekologické škody. To jsou škody po těch podnicích a hlavně na podzemních vodách, ohrožených podzemních vod.

Říkám to ze své zkušenosti dlouhodobě, protože jsem měl po tři volební období jako radní Pardubického kraje tyto záležitosti na starosti. A myslím, že jenom oblast Semtína a dalších podniků na Pardubicku a ve východních Čechách nás přesvědčila o tom, že tam byly a dosud jsou obrovské škody. Protože z těch 320 smluv, ke kterým se stát zavázal a garantuje tam ty škody, to znamená ty částky, nebylo ukončeno 154 smluv. A u 50 smluv nebylo vůbec započato s likvidací. A garance státu v těchto smlouvách k 30. 6. byla 141 mld. Stát se zavazuje, že bude hradit, nebo se podílet na hrazení ekologických škod. Čili ptám se, kde se seberou ty miliony jenom na úhradu těch smluv, když v roce 2006 bylo použito 4,6 mld.? Ale v roce 2016 jenom 659 milionů na úhradu těchto ekologických škod. Za 27 let byl průměr jen 2,3 mld. Kč za rok, to znamená, že při tomto tempu bychom tyto škody na základě těch smluv, to už nemluvím vůbec o dalších, bychom prováděli likvidaci do roku 2100.