A chová se tak i dnešní vládní garnitura, která podlehla své vlastní demagogii a snaží se o mistrnou manipulaci veřejného mínění.

Co naplat, má k tomu vytvořeny ty nejlepší předpoklady. Ministr Andrej Babiš se za několik koblih, slova o tunelářích, ale jinak stále se měnící názory stal miláčkem národa. Aby svoji moc udržel, zajistil si nejen vliv v klíčových médiích, ale také začal postupně likvidovat všechny, kdo by jej mohli v jeho mocenských i finančních plánech ohrozit. Do kouta zahnal formálního premiéra a s ním i celou sociální demokracii, která tak sice může realizovat svou „výstavbu socialismu“, ale zároveň nese spoluodpovědnost za zavádění „agro-totality“. 

Vládní pohlaváři tak v bratrském objetí čím dál razantněji dusí živnostníky, kteří jsou neposlušnými voliči i možným ohrožením podnikatelské monopolizace vicepremiéra Babiše. Ten navíc omezuje svobodu všem aktivním a pracovitým lidem, zavádí šmírovací praktiky, na svém ministerstvu centralizuje detailní ekonomické informace, aby s nimi mohl vše a z jednoho místa ovládat a každému z nás diktovat své představy o našich životech.

Navíc je zřejmé, že ministr Babiš neunese, když jej někdo kritizuje nebo se rovnou před ním neplazí po kolenou. V naší zemi si totalitním způsobem usurpuje moc a kdokoliv se mu postaví, je ihned označen za zloděje, podvodníka nebo tuneláře. A jak tak sleduji, v poslední době jsem se stal jeho oblíbencem, a jsem přesvědčen o tom, že tomu tak bude i do budoucna. Na rozdíl od řady jiných rebelů a malých živnostníků jsem možná o něco snadnější terč, ale zároveň o to pevnější a svobodnější ve svých názorech. Jako kluk z Valašska jsem se před žádnou fackou nikdy nepřikrčil, klidně jsem nastavil tvář pro druhou, ale zároveň jsem měl odvahu, sílu i odhodlání ji kdykoliv vrátit zpět. Obzvláště, když jsem věděl, že přede mnou stojí křivák.