Jednáme zde o dalším z řady zákonů, které nepřiměřeně zasahují do soukromí a svobody obyvatel. Prolomení domovní svobody v zákoně o ochraně ovzduší je druhým případem narušení tohoto základního práva v krátké době po sobě. Neboť již v minulém pololetí jsme zde porušení tohoto nedotknutelného principu řešili, a to v souvislosti s novelou zákona o zbraních a střelivu. Předkladatel se ohání tím, že toto opatření je s ohledem na kvalitu života, životního prostředí a zdraví obyvatel přiměřené, neboť právo na kvalitní životní prostředí má prý obdobnou váhu jako právo na ochranu obydlí.

Já však tento pohled nezastávám a jsem přesvědčen, že je jen důsledkem toho, jak pokřivený hodnotový systém současná společnost, či spíše její socialistická všeopatrovnická část má. Neschopnost úředníků důsledně vymáhat dodržování pravidel, využívat stávající institut kontroly a hledat alternativní způsoby, které nebudou zasahovat do základních práv, vede k tomu, že stát ještě víc vše zredukuje, zreguluje a zredukuje hlavně základní svobody. Jde o stejný princip jako u EET – nemůžeme si na tebe došlápnout, tak tě zaženeme do úzkých, uvalíme na tebe nový stupeň kontroly, a nejlépe na tvé náklady a na tvůj úkor.

Úředníci si tak zjednoduší práci, bez ohledu na principy, bez ohledu na to, co pro naši společnost bylo doposud svaté. Kontrola kotlů povede k jedinému, k bujení udavačství, práskačství, zbytečné buzeraci, zneužívání těchto kontrol i k jiným účelům. Umím si představit, že všímavý a agilní úředník totiž jistě rád kontroly využije k tomu, aby zaregistroval ještě další domnělé nedostatky v domácnosti kontrolovaného a nahlásil je příslušným místům. A nebo, aby informace získané mimoděk při kontrole, třeba jen zneužil k šíření pomluv či závisti.