O zvyšování kvality veřejné správy nás politici ubezpečují s notorickou pravidelností léta, ale výsledky jsou skryty pod závojem nejrůznějších opatření. O „neverending story“ s názvem reforma veřejné správy slýcháme zkrátka z různých stran od roku 1990. Ano, může se to zdát nepochopitelné, ale je to opravdu již 25 let, co byla soustava národních výborů nahrazena obcemi jako jednotkami územní samosprávy. Jaký cíl stál a stojí dodnes v popředí reformy veřejné správy? Zvýšení „úřední obslužnosti“ a přiblížení správy věcí veřejných občanovi. Tento logický krok, který následoval po zrušení okresních úřadů a vytvoření krajů a obcí s rozšířenou působností, dnes ale dostává trhliny.

Aktuálně stojíme blízko před zrušením 23 pracovišť finančních úřadů. Bez řádné diskuse s odborníky, jak je poslední dobou zvykem, přichází Generální ředitelství finanční správy pokoutně s krokem, který občanům ve vybraných lokalitách značně zkomplikuje život. Ministerstvo financí dává od návrhu ruce pryč s odkazem na nezávislost úřadu a Ministerstvo vnitra, které by mělo být gestorem všech podobných zásahů do veřejné správy, veřejnosti slibuje, že věc ještě podrobí analýze. Nevěřím těmto proklamacím a považuji je pouze za úhybné manévry.

Dokud totiž slýcháte onen nekonečný příběh s více či méně zdařilými výsledky máte alespoň pocit, že vláda jde správným směrem. Pokud ale státní aparátčíci nevědí, kudy kam, a ve snaze přijít s jakýmkoli redukčním řešením se na rozcestí vydají cestou zpět, je to špatně. Vývoj událostí je o to horší, když vedení generálního ředitelství a Andrej Babiš nemají k dispozici žádnou erudovanou analýzu dopadů na konkrétní lokality. Co bude výsledkem, pane vicepremiére? Pro kdejaký papír s úředním razítkem se vydáte v lepším případě autem, v horším meziměstskou dopravou, do několika kilometrů vzdáleného města. Jen pro informaci např. občané Železného Brodu budou takto, pokud se nepodaří kroku ministerstva financí zabránit, dojíždět 20 km, občany Konic či Telče bude čekat cesta dokonce 40 km.