Senátor Valenta: Otevřený dopis ministru zdravotnictví

Jak jste správně uvedl, skupina 48 senátorů podala v prosinci k Ústavnímu soudu stížnost, která míří na celý systém plateb nemocnicím a lékařům za péči, především pak na samotnou úhradovou vyhlášku. Již tento počet vypovídá o tom, že jde o zásadní téma a systém není nastaven správně. V textu se pozastavujete nad tím, že senátoři zřejmě diskutované materiály ani nečetli. Myslím si, že byste jako představitel exekutivy měl mít větší respekt ke členům horní komory parlamentu. Není na místě osočovat senátory z toho, že neví, kam vůbec návrh míří. Se senátory byly tyto problémy velmi podrobně a opakovaně diskutovány.

Při vší úctě k Vám, pane ministře, jste mladý člověk, Vaše zkušenost se zdravotnictvím je krátká a dle mého názoru spíše v teoretické rovině. Mezi signatáři stížnosti jsou však senátoři, kteří v systému zdravotnictví pracují dvacet i více let a jeho problémy na vlastní kůži poznali. Ujišťuji Vás proto, že nemají motivaci systém poškozovat, naopak ho chtějí zlepšit. Nechtějí čekat, až regionální nemocnice zkrachují, lékaři znechuceni systémem odejdou do zahraničí nebo do penze a o pacienty v regionech nebude postaráno.

Právě proto v ústavní stížnosti napadli pokřivená pravidla, se kterými Vaše administrativa navzdory volebním slibům dosud mnoho neudělala. Pouze se vybralo od občanů o 20 miliard více na zdravotním pojistném a tyto peníze skončily „v děravém sudu“.

Ostatně, rád bych se zeptal na to, zda jste Vy sám úhradovou vyhlášku pro rok 2019 předtím, než ji podepsal, četl. Pochopil jste ji přesně? Dokázal byste ji popsat odborné veřejnosti, včetně jejích parametrů a vzorců? Vysvětlil byste zdravotníkům i samotným pacientům, proč rozděluje peníze takto nerovnoměrně? Nebo jste pouze pasivně podepsal to, co Vám přinesly zájmové skupiny kolem MZČR? Sám přece nyní připouštíte, že současný systém je pokřivený.

Jsem plně přesvědčen o tom, že ministru zdravotnictví naprosto nepřísluší hodnotit, zda a proč senátoři využili svou ústavní pravomoc podat stížnost. Vaše ministerstvo se v podstatě ani nemusí k ústavní stížnosti vyjadřovat. Ústavní soud totiž žádá o vyjádření vládu jako celek. Toto vyjádření přitom k soudu stále nedorazilo – zřejmě tedy ještě ani není zpracováno.

A rozhodně není chybou senátorů, že je zde 20 let tolerován systém, který výrazně diskriminuje obyvatele malých krajů v poskytování zdravotní péče. Není však na místě ani to, abyste jako ministr zdravotnictví nyní strašil chaosem, který by podle Vás nastal v případě, že by Ústavní soud uznal naši stížnost za oprávněnou. Tím spíše, když sám potvrzujete fakt, že Ministerstvo zdravotnictví si je dobře vědomo toho, že zde tato diskriminace existuje. O to více jsem překvapen a šokován tím, že tento stav dlouhodobě tolerujete a už dávno jste pro jeho rychlé odstranění něco neudělal.

Máte právnické vzdělání – jak tedy můžete říci, že Vámi řízené zdravotnictví funguje jen díky tomu, že se na jeho pravidla dosud nepodívali soudci? Jak dokážete vysvětlit, proč podle úhradové vyhlášky Vašeho rezortu vznikají rozdíly i mezi fakultními nemocnicemi, které spadají do Vaší gesce, a některé se dle médií hluboce propadají do dluhů? Kdo a proč tyto dluhy platí? Kdo zaplatí řádně objednanou, poskytnutou, ale kvůli regulacím nezaplacenou péči v ordinacích samostatných lékařů, na což poukazuje Lékařská komora? Váš zdravotnický „chozrasčot“ nefunguje ani ve Vašich vlastních nemocnicích, natož v celém systému.

Senátoři pouze a zcela logicky očekávají, že podaná ústavní stížnost pomůže rozhýbat MZ ČR, které (snad) urychleně předloží potřebné změny zákonů s cílem narovnat současný stav. Čekat na Vámi zmiňovaný „DRG Restart“ je jako čekat na Godota – tento projekt byl Ministerstvem spuštěn ve 2014 s tím, že od 2017 se podle něj bude hradit. Nyní je 2019, nic se nezměnilo a jediné, co DRG Restart dosud dokázal, bylo spotřebovat několik set milionů korun z dotací. A postupné sbližování úhrad? Toto posledních deset ministrů slibovalo zdravotníkům tu „do tří let“, tu „do pěti let“ a skutek utek.

Znovu musím zdůraznit, že ústavní stížnost není namířena proti pacientům. Není ale možné respektovat to, že v metropolích se bude kumulovat specializovaná péče, a na straně druhé bude k vůli diskriminaci v okrajových částech republiky skomírat péče zdravotní, nebude na platy lékařů, zdravotních sester, nové vybavení, nové přístroje, apod.

Rozhodně považuji za správné, aby všichni dostávali stejný objem financí za stejnou práci. Proč mají být malé nemocnice touto diskriminací postupně devastovány? Vždyť právě vinou státu a diskriminace úhrad se dostávají do existenčních problémů.

Přijeďte, pane ministře, například do Vsetína, Zlína nebo Kroměříže, postavte se před lidi a vysvětlete jim, proč je podle Vás správné, že mají díky Vašim předpisům sotva poloviční šanci dostat se v nemoci k moderním lékům. My jim to vysvětlit neumíme, proto v ústavní stížnosti napadáme pravidla tvorby sítě a financování specializované léčby.

Navštivte lékaře-specialistu v regionální nemocnici a poraďte mu, co má dělat, když podle zákona musí poskytnout biologickou léčbu každému pojištěnci s rakovinou nebo roztroušenou sklerózou, kteří za ním přijdou, ale Vaše úhradová vyhláška mu dává omezený roční rozpočet. Má jim léčbu odložit na příští rok, až bude nový rozpočet, tedy pokud mezitím pacienti nedostanou metastázy nebo neskončí nevratně na vozíku? Nebo lékař má léčit správně a včas a zruinovat tím vlastní nemocnici, které pojišťovna za „nadprodukci“ nic nezaplatí? My takovým lékařům poradit neumíme, proto v ústavní stížnosti napadáme systém paušálů a limitů, které jste napsal do úhradové vyhlášky.

Vysvětlete matce dítěte, proč musela v nemocnici zaplatit 13 tisíc korun za to, aby její syn neoslepl, a to jen proto, že Vaše ministerstvo nezařadilo tuto levnou a účinnou operaci do Seznamu výkonů. A podobných pacientů jsou stovky… Domluvte si setkání s některou zdravotní sestrou, pečující na Zlínsku v domácí péči o nemohoucí pacienty, a vysvětlete jí, proč nesmí proléčit na pacienta víc než čtyři nebo osm tisíc, aniž by byla pojišťovnou pokutována, když její kolegyně v Praze může proléčit dvacet tisíc. A vysvětlete sestrám, ale i lékařům, proč když řádně odvedou práci, kterou si pojišťovna pro své klienty objednala, ji nedostanou zaplacenou, ale naopak za to, že až příliš léčili, budou platit regulační pokutu.

Přijďte do Senátu, namísto šíření poplašných zpráv v médiích. Ústavní stížnost Vám rádi představíme, protože dle Vašich vyjádření usuzujeme, že jste ji dosud řádně nečetl. Naši odborníci, kteří stížnost sepsali, Vám budou k dispozici a v otevřené debatě si řekneme, co je nyní potřeba pro české zdravotnictví udělat.

Vážený pane ministře, z rozhovoru s Vámi jasně vyplývá, že je systém nespravedlivý a pokřivený, nemocnice dostávají za stejný výkon často velmi odlišné prostředky a dvě desítky let se nic nemění. Je tristní, že samo ministerstvo přiznává diskriminaci menších regionů, resp. jejich obyvatel, ale stále nesjednalo nápravu. Nemůžeme přece čekat další dlouhá léta na možnou změnu pravidel, které by jednou pro vždy ukončily diskriminaci některých regionů – mezitím by také mohla řada menších nemocnic definitivně zaniknout. Jednat je třeba hned a je to ve společném zájmu nás všech.

S pozdravem

Ivo Valenta