Kdyby žil můj děda, komentoval by současnou demisi vlády a dění kolem ní asi takto: „Po čuňách a brečet až doma!“ A já bych s jeho hodnocením plně souhlasil. 

 

Předseda hnutí ANO, Andrej Babiš, by si, jak říkáme u nás na Moravě, „po čuni“ zasloužil za tunelování dotací, zneužívání vládního postavení ve prospěch svých firem i za to, že se si přes tento obří střet zájmů demagogicky pohrává s veřejným míněním a stal se mistrem propagandy. A jeho koaliční partneři za to, že mu toto všechno tři roky tolerovali a stali se poslušnými ovcemi ve hře, ve které docházelo k pošlapávání demokratických principů, omezování svobody a likvidaci střední třídy. 

 

Přesto všechno, co v posledních hodinách sledujeme, je třeba mít stále na paměti, jak se končící vláda podepsala svými zákony nejen na devastaci malých podnikatelů a životních podmínek pro všechny aktivní a pracovité lidi, ale také jak upevnila státní moc, navýšila pravomoci úředníků a vybudovala atmosféru strachu díky likvidačním pokutám. Je pravda, že mne premiér Bohuslav Sobotka překvapil, když v úterý rázně vystoupil a oznámil demisi vlády. Sice to mohl udělat již dávno, ale v konečném důsledku to bylo z principu správné rozhodnutí. Jinak by totiž dovolil ministru Babišovi, aby ze sebe udělal mučedníka, kterého se koaliční partneři snaží umlčet a vyhnat z vlády jen proto, že na rozdíl od nich „maká“ a plní sny svých koblihových fanoušků. 

 

A co bude dál? To si dnes troufne odhadnout jen málokdo. Překvapivou demisi totiž vystřídalo již méně překvapivé panoptikum na Pražském hradě. Povedou se polemiky o tom, jestli demise premiéra je demisí celé vlády nebo není. Nakonec však podle mého soudu dojde k sestavení nové vlády na stejném politickém půdorysu jen s tím rozdílem, že v ní budou chybět zřejmě všichni předsedové jednotlivých politických stran. V zásadě se tak nic nezmění a jen nová sestava vládní papalášů uklidí v ministerských kabinetech.