Někdy si připadám, že házíme pořád dokola hrách na stěnu. Již několik let volám po tom, že je třeba změnit státní podporu sportu. Na jedné straně sportu chybí peníze, na druhé straně se zcela přežil způsob, jakým se dnes několik miliard korun přerozděluje ze státního rozpočtu směrem k vlastním sportovcům. Výsledkem tohoto neuspokojeného stavu je smutný fakt, že vymírá generace trenérů dobrovolníků, že sportovcům padají tělocvičny a sokolovny na hlavu a že o nové systémové podpoře sportování u dětí se bohužel stále jen plameně ale také planě hovoří.

O to víc však ve mne bují odhodlání napomoci tento systém změnit a dát mu konečně nové směrování. Tři roky říkám, že je třeba mít ve státním rozpočtu samostatnou kapitolu pro sport, která bude mít garantované příjmy nejlépe ve výši 1 % rozpočtu. A že tyto peníze nemůže administrovat několik málo úředníků na ministerstvu školství, ale že je nezbytné, aby vzniklo ministerstvo sportu, které si zcela převezme tuto agendu a nastaví státní podpoře sportu jasná a transparentní pravidla. Bez této změny se budeme pořád totiž v kruhu. Jsem proto rád, že senátní podvýbor pro sport, jehož jsem místopředsedou, nedávno přijal jednomyslné usnesení, že podporuje vznik ministerstva sportu.

A jak je vidět z mnoha reakcí dalších politiků v naší zemi, touto myšlenkou se nám podařilo nakazit takřka celé politické spektrum. Byť se někteří "snílci" snaží vyhnout označení "ministerstvo sportu" a na základě doporučení svých PR poradců mluví o "agentuře", je zřejmé, že si potřebu posílení významu sportu na vládní úrovni uvědomují všichni. A to je dobře. Jen teď nesmíme dopustit, aby se z této vize stal jen trhací kalendář a boj o moc. Je totiž jasné, že si právě tito "snílci" dělají zálusk na to, že to budou právě oni, kdo budou mít palec na miliardách pro sport.