A v duchu této politiky tak byl v Poslanecké sněmovně přijat další zákon, který nám, občanům další kus svobody bere a provozovatelům restaurací a hospod omezuje jejich právo na to, aby si se svým soukromým vlastnictvím nakládali podle svého uvážení. Kouření škodí zdraví, sám jsem nekuřák a ze zakouřených prostor odcházím. Ale nikdy by mě nenapadlo komukoliv nařizovat, zda si ve svém podniku může, či nemůže zapálit. Stát dělá z lidí ovce, které považuje za neodpovědné a jejichž životy musí svázat pravidly, o kterých je on sám přesvědčen, že jsou pro každého z nás dobrá. To je cesta do pekel. Čím více bude stát řídit naše životy, přikazovat a zakazovat, tím méně se stáváme nezodpovědnými, tím více se stáváme pouhými roboty bez vlastní mysli a bez vlastního názoru. Je to vlastně takové vymývání mozků. Chci zdůraznit, že nejde jen o kouření. Podle tohoto zákona má např. hospodský nést odpovědnost i za to, aby do jeho provozovny nevstoupil podnapilý člověk nebo aby se v ní nevyskytovaly nezletilé osoby pod vlivem alkoholu. A stane-li se tak, hrozí opět další tvrdé sankce či dokonce zákaz činnosti. To je snad ještě absurdnější, než samotný zákaz kouření. Krůček po krůčku se odevzdáváme do “starostlivé péče všeobjímajícího a moudrého státu" a jeho úředníků. Podle mého je toto objetí ale daleko dusivější než atmosféra v tom nejzakouřenějším lokálu. A navíc dojde k likvidaci vesnických hospůdek a života na vsi. Proto budu proti všem takovým nesmyslům do polední chvíle bojovat. A i v tomto případě v Senátu navrhnu změny zákona navzdory všem regulátorům našich životů. O "všeobjímající péči” státu opravdu nestojím!