Když mne vyhodili dveřmi, vlezl jsem oknem. Přesně tak jsem si připadal od chvíle, kdy jsem se stal slováckým senátorem a pustil jsem se do boje s větrnými mlýny, lépe řečeno do snahy přesvědčit stát, aby konečně začal řešit osud bývalé věznice v Uherském Hradišti (stručná rekapitulace je ZDE).

A jak se zdá, ledy se nejen hnuly, ale dokonce to vypadá tak, že se rekonstrukce věznice skutečně rozbíhá. A to je dobře, protože věznice je skutečně poslední výraznou pihou na kráse slovácké metropole.

Navíc je ostudou státu, že tento objekt nechal po desetiletí chátrat a neřešil absolutně nedůstojné podmínky pro místní okresní soud. Navíc si naše i příští generace zaslouží, aby právě v místech, kde totalitní režim mučil své názorové oponenty, vzniklo důstojné memento těchto hrůz v podobě nového Muzea totality.