Tu přicházejí ze Strakovy vily, tu ze Strahova či Pražského hradu anebo z tajných zákoutí, kde místopředseda vlády pletichaří a intrikuje… Někteří ministři odstupují, někteří se zase svého kulatého razítka drží zuby nehty a v běžném občanovi jen vzrůstá nechuť či dokonce zloba k politikům a politice obecně.

Společnost je rozdělená a příkopy mezi oběma póly se prohlubují a prohlubují. Co je však nejhorší, zdravý rozum bývá stále více a více zatemněn emocemi a mozek často přestává pracovat. Jsem přesvědčen, že síla politika se musí projevit právě v těchto krizových momentech. Zachovat v nich čistou mysl a hledat řešení, aby škody pro občana a teď nemám na mysli občana voliče, ale obyčejného souseda, kamaráda, spoluobčana, byly co nejmenší.

Nejen z titulu své funkce místopředsedy podvýboru pro sport Senátu České republiky velmi bedlivě sleduji vývoj jak ve fotbalovém hnutí, tak kolem celého Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Děsí mě vývoj ve fotbalové asociaci, která místo vlastní sebereflexe a reálné diskuse nad vyvedením z krize, zvažuje obrazně řečeno pověsit si na krk vlastní oprátku. Přitom řešení, které nenabízím už jen já, je vcelku jednoduché: Pověřme krizového manažera dočasným spravováním běžného chodu asociace tak, aby netrpěla mládež a především malé kluby, vyčkejme výsledků vyšetřování a souběžně vytvářejme prostor a energii pro diskusi, ze které vzejde řešení. Jen tak se může fotbal zbavit jednou pro vždy temných stínů.