Následovaly obrovské policejní manévry, pochopitelně, a mlčení kancléřky Merkelové, která ani nedorazila do krizového štábu na spolkovém kancléřství a nebylo známo, kde se nachází. Ona ale určitě dorazí, kryta masívem bodygardů, zapálit svíčky a pak pronést nekompromisní řeč. To ona umí.

Nevím ovšem, jak jí to dlouho vydrží. Je osobně zodpovědná za nastartování procesu, který nemá žádné rozumné řešení a který poznamená Evropu na desítky let. A to, že neumí přiznat chybu a setrvává, odtržena od lidí a bez ohledu na konfrontaci s realitou, na svých ničím nepodložených dogmatech, to svědčí o tom, že máme co do činění s političkou, která přímo ohrožuje podstatu našeho bytí.

Nechci se zde dlouze rozepisovat, jenom chci poukázat na jednu zákonitost. Množí se atentáty a krveprolití, za nimiž nestojí přímí migranti, ale potomci migrantů dřívějších, kteří byli doteď v klidu. Třeba vrah z Nice měl tuniské kořeny, včerejší střelec z Mnichova iránské. Je třeba si položit otázku, co je hlavním spouštěčem jejich útoků a proč se probudili až nyní? Odpověď není tak složitá. První podmínkou jejich startu proti společnosti, ve které žijí je uvědomění si vlastní příslušnosti ke své, nikoliv většinové, entitě. Základním identifikačním a pojícím prvkem je náboženství, tedy v tomto případě islám. To ale samo o sobě nestačí a je třeba, aby nastaly podmínky, ve kterých uzraje u jednotlivců a skupin minoritních entit přesvědčení, že nastala doba, kdy mohou a dokonce musí vyjádřit svůj postoj a tím je ozbrojená akce proti nenáviděné většinové společnosti. No a tyto podmínky se začaly naplňovat rozvrácením četných islámských států, Libye, Irák, Egypt, Sýrie, které zplodily miliony migrantů, kteří se dali do pohybu.