S odstupem času od této návštěvy a s možností osobní konfrontace čínských reálií, kterou mně umožnila účast na týdenní senátní pracovní cestě do Čínské lidové republiky jsem rád, že mohu svoje hodnocení, že návštěva prezidenta Si, první v historii ČLR, byla průlomová záležitost, jenom potvrdit. Je ovšem otázka, zda půdu, kterou připravil prezident Zeman, využijeme či nikoliv. Dokonce se naskýtá otázka, zda o to vůbec máme zájem. Obávám se, že v některých případech tomu tak bohužel není a to bez ohledu, že je to v našem zájmu.

Budu konkrétní. Například ministr zemědělství pan Jurečka neuznal za vhodné se zúčastnit po boku premiéra spolu s dalšími ministry setkání s čínským prezidentem a jeho delegací. Řeklo by se a taky proč, vždyť jde pouze o formální setkání. Čínské reálie jsou ovšem takové, že podobná setkání otevírají dveře na čínský trh, který je doslova bezedný. To vše se děje v situaci hluboké odbytové krize, kdy farmáři dostávají za litr mléka také už jenom 4 koruny, prasata jsou téměř neprodejná, mohl bych pokračovat cenou obilí atd. Začíná další vlna redukce už tak zoufale nízkých stavů dobytka. Západní trhy jsou přesycené, hlavním důvodem jsou sankce proti Rusku a pomoc v odbytu nadprodukce by byl přímo dar z nebe, v tomto případě z Pekingu. No a v tom je právě ten háček. Kdyby to bylo z nebe, byl by pan ministr určitě v nejvyšších otáčkách. Ale Peking, a ještě k tomu komunistický? A k tomu ke všemu ještě za politickým oteplením stojí Zeman, no uznejte, to po něm  přece nikdo nemůže chtít. To raději tak letět dobývat trhy do Ameriky, což byla vloni jeho naprosto zbytečná cesta, přesně řečeno výlet, to je něco jiného.