Symbolický pramen Vltavy vytéká na úpatí Černé hory, kde se nachází prameniště a studánky, z nichž se matka našich řek a jeden ze symbolů naší státnosti, Vltava rodí. Řeka opěvovaná hudebními skladateli, básníky a spisovateli, řeka kdysi jako živitelka množství profesí a lidí. Jsem spolu se šumavskými starosty a s představiteli Plzeňského i Jihočeského kraje, na jejichž územích Šumava leží přesvědčen o tom, že na Šumavě metastázuje tragedie, kterou vědomě založili konkrétní lidé a konkrétní lidé v ní pokračují. Tím na počátku byl v roce 2007 tehdejší ministr životního prostředí Bursík, který svévolně rozhodl, že po orkánu Kyril se ponechají padlé stromy osudu. Toto zcela chybné rozhodnutí mělo za následek doslova a do písmene vznik rozsáhlých množitelských ploch kůrovce, který začal ničit do té doby unikátní zelené plíce Evropy - naši krásnou Šumavu.

Je smutnou tragédií, že i současný ministr životního prostředí Brabec v započatém díle zkázy pokračuje, názory drtivé většiny místních obyvatel ignoruje a fakticky dává přednost zcela scestným názorům současného vedení Národního parku Šumava a skupiny zelených vědců, kteří za miliardové evropské a státní dotace likvidují nejen dříve nádherné šumavské lesy, ale způsobují i katastrofální pokles hladiny podzemních vod, které šumavské lesy doposud zadržovaly. A o tom jací „odborníci“ jsou nyní ve vedení Národního parku Šumava nejlépe dokazuje citace tiskového mluvčího Jana Dvořáka ze dne 17. 8. : ....“odumřelé stromy nespotřebují tolik vody jako stromy v plné vegetaci“... Takovou hloupost by snad nevyřklo ani dítě v první třídě základní školy.

Pochod k pramenu Vltavy za záchranu Šumavy

Přes protesty velké části šumavských starostů a obyvatel ministr Brabec ponechává volné pole působnosti zeleným fanatikům a jejich projektu ponechat Šumavu svému osudu a udělat vše pro to, aby co největší plocha z celkových 68000 hektarů, které Šumava má, bylo území s režimem bez zásahových zón. To znamená nechat ji sežrat kůrovcem. Podařilo se to už u 20% vzrostlých stromů, jak jsem měl možnost se před rokem osobně přesvědčit.