Z blízka jsem mohl sledovat jeho zájem o Kraj, města a obce, podnikatele i zemědělce a o obyčejné lidi především. Jeho setkání s občany na návsích a náměstích byla spontánní  a milá. Pravda až na pár zanedbatelných výjimek  tradičních odpůrců. Z debat bylo cítit souznění prezidenta se starostmi lidí a stejně to vyznělo i naopak.

Proti tomu se jeví ve zcela jiném světle postoj některých představitelů Kraje, volených zástupců Vysočiny ve Sněmovně, Senátu či v Bruselu. Pan hejtman Běhounek se v Jihlavě v prezidentově blízkosti rád ukazuje. V Praze se naopak, jako poslanec, proti němu postaví a podpoří nesmyslné usnesení další vysočinské političky M. Němcové z ODS. Ta prezidenta označuje za neřízenou střelu a ostudu republiky. Ale nedivme se, pan hejtman se musí politicky hodně ohánět a snažit na všech frontách. Být hejtmanem, poslancem, předsedou správní rady VZP a ještě lékařem, to není jen tak, to se těžko stíhá.