Děkuji, pane předsedající, kolegyně, kolegové, vážení hosté.

Já musím říct, že jsem ve velmi těžké pozici, zejména po vystoupeních některých mých předřečníků, protože mně vzali mnoho témat, o kterých jsem chtěla mluvit. Nicméně mi to nezabrání v tom, abych tady neřekla ještě něco dalšího.

Je to půl roku, co tento zákon vešel v platnost, možná někdo řekne, že to je krátká doba, já si myslím, že to je dostatečná doba, abychom si udělali určité shrnutí. Jedním z argumentů těch, kteří prosazovali tento zákon, bylo, že do těch hospod a do těch restaurací nemohou ty maminky s dětmi na obědy a podobně. Já se ptám, kde jsou ty maminky s těmi dětmi? V naší sousední vesnici je taková ta typická venkovská hospoda. Manžel, když se mi nechce vařit, tak tam někdy skočí na oběd. Říkám, tak co, kolik tam bylo maminek? Ani jedna. To prostě není na vesnici zvykem, že by rodiny s dětmi chodily do hospody na oběd, možná jednou za rok, ale pravidlo to rozhodně není. Venkovská hospoda je vlastně sociální centrum. Tam přijdou večer dědkové, co si chtějí odpočinout od babek, které je celý den pucují...

(Místopředseda Senátu Jaroslav Kubera: Dědkové není korektní výraz, paní senátorko.)

Mně to je úplně jedno, pane kolego, já jsem známá tím, že velmi často používám nekorektní výrazy, třeba sebe sama klidně nazvu kriplem. Děkuji. Takže dědkové si tam jdou odpočinout od babek, dát si pivo, k tomu viržínko. Pomluvit sousedovic králíky, dohodnout tady, že potřebují posekat trávu. To je a vždycky byla, a já doufám, že i bude, ta základní role těch vesnických hospod. Před touto peticí jsme projednávali petici o zákazu EET. EET a protikuřácký zákon, to byly dva hřebíčky do rakve drtivé většiny nebo nebudu říkat drtivé, ale velmi velkého počtu vesnických hospod. Ta naše, o které jsem mluvila, ta byla těsně před zavřením, ten původní majitel s tím sekl, naštěstí se tam objevil nějaký odvážlivec, který zatím drží, i když nechápu, jak to dělá, protože tam třeba jsou v hospodě dva tři lidi. Takže asi tolik.