Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, vážení petenti, zástupci kulturních institucí, dámy a pánové. Já si myslím, že zvolení kolegy petenta, který se stal senátorem, že to charakterizuje závažnost a dramatičnost této doby, ve které žijeme. Ano, naše demokracie je ještě křehká, to, co je běžné na západ od nás, když se otřese pod někým půda, že odchází, odstupuje, je to tak v pořádku, tak bohužel to se u nás neděje, řekla bych, že naopak je to pravdou.

Petici Braňme média veřejné služby považuji za velmi, velmi potřebnou, stejně jako považuji za potřebnou jakoukoli iniciativu, která poukazuje na důležitost a nezbytnost médií ve veřejné službě. V době, kdy slýcháme od našich nejvyšších politiků hlavně kritiku na média veřejné služby, kdy se nesmyslně exhibují na podivných soukromých stanicích, je tak velmi milé zjistit, že česká společnost je ochotna za média veřejné služby bojovat. Nejen těch 18 tisíc podpisů je toho důkazem.

Vyspělá demokracie má mít podle mě kvalitní a nezávislá média veřejné služby. Existence médií veřejné služby by měla být zakotvena i do Ústavy ČR.

Dnes to bude těžké, přinést na pořad dne, ale je to k diskusi, viďte, stejně jako snaha o větší politickou nezávislost médií veřejné služby. Politici by skutečně měli hlavně respektovat autonomii novinářského řemesla, jejich intervence do systému, existence médií veřejné služby je tedy nepřípustná. Politici tady u nás však měli ty choutky ovlivňovat média veřejné služby, zdá se, že je ty choutky neopouští. Ostatně sněmovna si přivlastnila právo schvalovat výroční zprávy České televize, takže politici nikdy jinak většinově neopustili myšlenku ovládat Českou televizi. Někteří politici se cítí být akcionáři České televize, což je velké nepochopení. Veřejnoprávní média jsou službou veřejnosti, ne poslanců, natož například ještě pana premiéra. Nemají dělat ani PR prezidentovi, jak mu to dělá pitoreskní Barrandov. Naopak. Jejich nezávislost vyplývá ze zákona, např. ze zákona o České televizi z roku 1991.