Dobrý den, ještě jednou, kolegyně, kolegové. Existují dva pohledy na rovnost. První je rovnost na startovní čáře, rovnost v šancích. Slovy obou dnes projednávaných tisků rovnost v příležitostech.

Stejné startovní čáry, stejné právo, stejné tabulkové platy, stejné možnosti. To všechno už dávno máme. Tím druhým přístupem je rovnost ve výsledku, v cílové rovince. I když se dnes tváříme, že mluvíme o rovných příležitostech, ve skutečnosti mluvíme o rovnosti v cíli a ve výsledku. Požadujeme, někteří požadují, stejné platy, stejné výkony, paritní rozdělení péče o děti, u obou pohlaví, kojení, porody, funkce, počet dětí, počet žen na traktorech, na jeřábech, ve vedoucích funkcích... A já se ptám, jestli na drogových odvykačkách, ve věznicích a v domovech důchodců? Taky mimochodem v Senátu.

To lze udělat jen tak, že zošklivíme hezké a sebereme úspěšným. Nebo že něco ženám nakážeme a mužům totéž zakážeme.

Statisticky totiž máme doloženo, že ženy se dožívají vyššího věku, jsou zdravější, mají ve školách lepší známky, jsou ochotnější a přizpůsobivější. Mimochodem, z mnoha výzkumů vyplývá, že ve všech školách na celém světě dostávají holčičky od učitelů obojího pohlaví lepší známky ve všech předmětech než kluci. Chlapci jsou prostě odvážnější, agresivnější, více riskují, více pijí. Mimochodem i v přírodě se samečkové dožívají nižšího věku. Chceme i tyto rozdíly setřít zákonem?

Rovnost na startu byla vyřešena už dávno, srovnáním právního postavení. A rovnost v cíli? Mimochodem, je ironií osudu, že všechny čtyři nedávno zkrachovalé banky byly perfektní v personální politice zvýhodňování žen a slabších skupin. Co jim to přineslo dobrého?