Na půdě Senátu jsem uspořádala zásadní setkání ekonomických odborníků a politiků rodící se vládní koalice na téma Co si počít s kritickým stavem českých veřejných financí.
V úvodu jsem předestřela toto své výchozí stanovisko.
Jsem ráda, že jsme se tu sešli.
Nemyslím, že bychom tu dnes převrátili svět naruby a otočili přetěžkou a ohromnou setrvačností vybavenou zaoceánskou loď českých veřejných financí z kursu mířícího až dosud směrem k útesům insolvence na kurs vedoucí k otevřeným vodám rozpočtové zodpovědnosti.
Takové ambice náš dnešní kroužek mít nemůže.
Sešli jsme se tu ale v tak zajímavé a pestré sestavě, že snad můžeme alespoň malinko přispět k tomu, aby se o rozpočtu a o veřejných financích začalo mluvit trochu vážněji, než se tak děje dosud, kdy je daleko hlasitější mocenské podupávání kolem vzniku vlády.
Přitom je absolutně klíčové, jaké budou první kroky nové politické reprezentace právě v oblasti veřejných financí.
Lidé čekají změnu.
Chtějí ji, očekávají ji, jsou na ni připraveni, jsou ochotni leccos zkousnout. Pokud budou nyní zklamáni, jejich ochota podpořit nový kurs zásadně poklesne.
Nejsem národohospodář a nehodlám si na něj hrát.
Ujala jsem se v tomto případě spíše role prostředníka, mediátora. Přesto mi dovolte v úvodu našeho posezení předznamenat některé holé teze, které považuji za základní.
1. Lidé volili změnu, to je jasné. Méně jasné je to, zda vyhrála spíše myšlenka méně přerozdělovat a méně regulovat, nebo myšlenka, že se má regulovat a přerozdělovat vesele dál, jen tak nějak lépe. Asi jako osmašedesátníci nechtěli svrhávat socialismus, jen ho tak nějak vylepšit. Jenže my jsme veřejní činitelé a jsme povinni převzít odpovědnost za to, že budeme říkat i nepopulární pravdy o tom, že šetření je nevyhnutelné.
Ráda si poslechnu, co si o tom myslíte.
2. Naprosto mimo zájem veřejnosti a médií je exponenciální růst míry přerozdělování jaksi "shora", prostřednictvím kroků Evropské unie. Zde je zpětná vazba a kontrola od voličů minimální, je to měkké maso.
Sama to vidím každé plénum, jak každý nový přímý zdroj bruselské politiky prochází českým parlamentem jak horký nůž máslem. Dovolím si ale provokativní přípodotek: bylo by snad lepší, kdyby se takto vybrané peníze lily rovnou do kanálu, protože dosud jdou na obskurní projekty směřující proti zájmům většiny lidí. A jsou nástrojem, jak destruovat poslední zbytky suverenity členských zemí a posunout EU k podobě centralizovaného unifikovaného superstátu. Ráda si poslechnu, co si o tom myslíte.
3. Neudržitelná míra přerozdělování vede k rozpočtovým schodkům, k inflaci, k vyšším nákladům na obsluhu dluhu, ke zhoršovaní našeho ratingu a platební schopnosti. Je to krajně nezodpovědné. Daleko horší je v tomto smyslu sám trend než zdánlivě dosud přijatelný aktuální stav.
Ráda si poslechnu, co si o tom myslíte.
4. Vysoká míra přerozdělování nutně vede k chybné alokaci zdrojů, byrokracie vždy rozhodne o rozmístění peněz poplatníků hůře, než by tak učinili se svými penězi oni sami. Tuhý život má stokrát vyvrácená teorie, že státní investice má schopnost "roztočit kola", tedy že má multiplikační efekt. Nemá. Jen ten, kdo peníze vydělal nebo si je půjčil na své triko, rozhoduje o případné své investici zodpovědně, protože riziko nese on sám. A úplně nejhorší je myšlenka, že stát podpoří růst tím, že si půjčí, a pak vypůjčené nějak moudře investuje. Všichni víte, že důsledkem tohoto chování je crowding out efekt, tedy že banky raději půjčí státu, a na soukromé investice pak už nejsou peníze, což vede k ekonomické stagnaci.
Ráda si poslechnu, co si o tom myslíte.
5. Vysoká míra zdanění demotivuje tvůrce hodnot. Na co riskovat a snažit se, když vám stát z každé stokoruny pětapadesát korun sebere. Tahle demotivace je spolu s ohromnou mírou regulace hlavní příčinou ekonomického zaostávání.
Ráda si poslechnu, co si o tom myslíte.
6. Nakonec si dovolím tezi ideologickou a politickou.
I kdyby náhodou žádná z předchozích ekonomických tezí neplatila (jakože zcela jistě platí), zbyl by tu ten nejzásadnější argument proti vysoké a rostoucí míře přerozdělování. Není to jen loupež soukromých peněz, je to i loupež individuální svobody. Svoboda nakládat se svými vlastními prostředky dle svého uvážení je jednou z nejdůležitějších svobod. Mám za to, že lidé si v nedávných volbách řekli o větší kus svobody, než jakým disponují dnes.
Ráda si poslechnu, co si o tom myslíte.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasoval 1 čtenář)
Chcete, aby nastala změna v politice České republiky?
autor: PV
