Pokud se nechceme dohadovat, zda prezident podle současné Ústavy ČR může (nebo naopak nesmí) odvolat premiéra, musí být ta Ústava prostě lepší. Za té současné si to totiž představit lze... 

Poslední týdny přinášejí na stránkách médií a sociálních sítí diskuzi o tom, zda prezident sám může odvolat vládu nebo „alespoň“ premiéra, nebo nesmí nic z toho, nebo možná může „něco z toho“. Výkladovými tábory vládnou emoce, každý prosazuje kategoricky tu svoji linii, a tak trochu nám uniká příčina těchto diskuzí.

Tou příčinou je jednoduchý fakt, že Ústava je zkrátka formulačně nedokonalá, protože jinak by podobné diskuze nebyly vůbec možné. Ta výkladová nedokonalost v sobě ukrývá velké nebezpečí v tom, že kdyby došlo na „lámání chleba“, můžeme se ocitnout v zemi, kde nebude jisté, kdo jí vládne. Stačí k tomu mít prezidenta, který se opře důsledně pouze o doslovné znění Ústavy, tedy nikoli o doslovné znění a „zvyklosti“, a budeme se přít o to, zda je vláda ještě vůbec vládou. Chci tím říct, že aktuální znění naší Ústavy není v této otázce výkladově jednoznačné. A to může být kámen úrazu a oněch jistot. Nebo “jistot”?

Podle článku 62 Ústavy jsou pravomoci prezidenta v těchto otázkách následující:  Prezident republiky jmenuje a odvolává předsedu a další členy vlády a přijímá jejich demisi, odvolává vládu a přijímá její demisi, a pověřuje vládu, jejíž demisi přijal nebo kterou odvolal, vykonáváním jejích funkcí prozatímně až do jmenování nové vlády.

Jen pro některé z těchto kroků jsou stanoveny další podmínky.