Nikdy nesmíme zapomenout na fakt, že samo naše referendum o vstupu bylo sice legální, ale rozhodně nebylo legitimní. Pro náš vstup do tohoto novodobého RVHP totiž hlasovala méně než polovina všech tehdy oprávněných a řádně zapsaných voličů a všechny ty návazné politické i hospodářské katastrofy a přešlapy onen dnešní oprávněný a rostoucí euroodpor jen prohlubují. Totální završení historicky další dočasné ztráty naší státní suverenity má pak podobu Lisabonské smlouvy, která jen dotváří českou řadu národních tragédií danou selháním nejvyšších státních činitelů v logické, leč zvrácené linii Berlín 1939, Moskva 1968 a nakonec pak Lisabon 2009. Je to opravdu a smutně stále stejné. Nikdy to vlastně podepsat nechtěli, jen si tak nějak mysleli, že musí...

Nechci také ani provádět složitou analýzu všech kandidujících subjektů, protože je do očí bijící, že více než dvě třetiny z nich jsou jen účelová uskupení bláznů či rádoby politických podnikatelů, kteří by se v jiných podstatně politicky a hlavně finančně mnohem náročnějších volbách neobjevili ani omylem. Naopak u těch zavedených a nebojím se říci - skutečně existujících - nechci zase jen trochu lacině poukazovat na až podezřelé změny v rétorice, které jdou až marketingově za voličem a na poslední chvíli tak chytají euroskeptický dech. To je ostatně typické pro současnou situaci, kdy nepolitická politika přechodně vyhrává nad tou politickou, která se striktně drží svých ideálů, programových zásad a z nich vyplývajících postojů a skutečnou volbu pak nechává opravdu jen a jen voličům.

Dokonce i ve volebních klipech, které svojí bizarností a především naprostou vyprázdněností asi předčí vše, co tu kdy bylo k vidění, je tento trend jasně patrný. Zcela v nich jen tak mimochodem chybí humor, který by měl být nejen kořením života, ale i kořením politiky. Nejlépe podle filosofie, že když už něco nemůžeme ovlivnit, tak si z toho dělejme alespoň srandu. Míra farizejství v klipech, ale i plakátech a inzerátech je tak obrovská, že snad jen o třech se dá říct, že jsou absolutně upřímné. Určitě je to ten, kde skupinka Romů říká, zpívá a skotačí, že nechce do Indie, ale do Evropy. K jejich škodě musím konstatovat, že našich poslanců má být pouze dvacet jedna a ne ve všech karetních hrách platí, že oko bere...