Pokud jde o ambice ukrajinských nacionalistů, trousících narážky o „možnosti nové revoluce“, „na politickém procesu by se podíleli rádi, co vlastně chtějí, však sami netuší“. „Marginál zůstane marginálem, ať už v ruce zbraně má nebo ne. Ano, možnost ovlivňovat ekonomická rozhodnutí dostali, jejich vlastní představy o tom, jak by měla vypadat, jsou však krajně zjednodušené a v podstatě jen tom, co a jak ´zabrat a podělit se´. Tedy zabrat těm špatným a odevzdat těm správným - a na světě bude rázem vše v nejlepším pořádku. Jsou přesvědčeni, že drží-li člověk v rukou kalašnikov, dělá to z něj experta na ekonomiku, politiku či diplomacii – jejich trabl tkví právě v tom.“ 

„Totéž je ovšem i problém stávající ukrajinské moci. Na Ukrajině došlo ke klasickému státnímu převratu, kdy jedna skupina oligarchů svrhla druhou skupinu oligarchů, ti noví oligarchové se však opírali o nacistické hnutí. Souběžně se státním převratem tak začala i nacistická revoluce, která však do logické kulminace nedospěla. Nacisté chtěli oligarchickou republiku nahradit nacistickým státem, nahradili však oligarchickou republiku jinou oligarchickou republikou. Větší vliv mají jen v jejím rámci proto, že jsou v podstatě ozbrojenou oporou stávající vlády.“

A to „nejen proto, že dali dohromady kupu dobrovolnických praporů“. Poněvadž „za půl druha roku došlo i k masové infiltraci ozbrojených sil, zvláštních služeb, ministerstva vnitra atd.“. Z „nelegálních ozbrojených formací tak už zůstal jen ´Pravý sektor´ a ten se teď má integrovat doSBU.“ To ovšem „na jejich nacistickém charakteru nic nemění“. O nic „větší kontrolu nad nimi nemá ani státní moc, poněvadž uvnitř svých řad podléhají vlastnímu velení“.

V „podstatě tak proběhla nacifikace silových struktur, což nacistům dodalo vliv ještě větší. Jejich problém tkví pouze v tom, že nemají svéhoHitlera, jednoho a pro všechny, a Hitlerů, co se mezi sebou ne a ne dohodnout, mají naopak až příliš. Jinak by další převrat provedli už dávno a dovedli to až nacistickému státu, po němž tak prahnou, stávající oligarchická republika jim tu možnost však nedává.“

„Evropa na dalším převratu, tentokrát už nacistickém jednoznačně a nezastřeně, zainteresována není.“ Má naopak „zájem na stabilizaci stůj co stůj. Proto se aktivně účastní minského procesu.“ Na Ukrajině potřebuje „aspoň jakous takous stabilizaci“. „Aspoň nějakou vládu, lhostejno jakého typu“, avšak „zajišťující trvalý tranzit a nedělající Evropě problémy“.