Před 19 lety jsme se po náročném přístupovém procesu stali součástí EU. Vedle reálného vstupu do tohoto společenství se všemi výhodami i náklady to byl pro nás i psychologicky důležitý moment potvrzující, že jsme zvládli transformaci a změny po roce 1980 a znovu patříme mezi vyspělé, demokratické, evropské státy.

K členství v EU dnes pro ČR neexistuje smysluplná, reálná alternativa. Přesto by bylo špatně, pokud bychom vše z EU přijímali nekriticky jako automatické “dobro”, což se u některých politiků děje.
EU je politický, lidský a tedy z podstaty nedokonalý projekt, který musíme mít ambici spoluvytvářet k obrazu svému. Tak k tomu přistupují i její zakládající státy, které chápou EU jako hřiště, kde se snaží prosadit a uhájit své národní zájmy. Tak k tomu musíme přistupovat i my.

EU je silný politický i ekonomický celek. Přesto forma integrace, snaha o čím dál větší centralizaci a unifikaci vede k tomu, že je dnes EU přeregulovaná a přebyrokratizovaná. Proto ekonomicky roste v průměru pomaleji než ostatní ekonomická centra, má nižší produktivitu práce a největší a nejdynamičtější firmy dnes pocházejí z Asie či USA.