Děkuji pěkně za slovo. Vážené dámy, vážení kolegové. Rád bych představil své pozměňovací návrhy k tomuto zákonu, nicméně dovolte mi i pár obecných poznámek, které se opakují v průběhu toho projednávání včetně jednání výboru. Nicméně neodpustím si, abych neupozornil na dva paradoxy toho, o čem jednáme. První paradox je, že jednáme o zákonu, který zvyšuje daně a předkládá ho vláda, která se chlubila tím, že je to vláda, která nebude zvyšovat daně. To je ten paradox první.

Druhý paradox, který je s tímto zákonem spojen, je, že když se otvírá kdykoliv diskuse, ať už na plénu nebo na výborech o tomto zákoně, tak se nejčastěji mluví o tom, že je to zákon, který má za cíl bojovat se závislostmi na hazardu, tabáku a alkoholu, přičemž už v samotném návrhu zákona je vepsáno, že je to zákon, který mění zákony v oblasti daní v souvislosti se zvyšováním příjmů veřejných rozpočtů. A to je také ten hlavní smysl toho zákona. Nikoliv boj se závislostmi, ale zvýšení daňových příjmů tak, aby vláda mohla dál a více přerozdělovat peníze daňových poplatníků.

Pro ten argument mluví i to, když se podíváme na strukturu toho zákona, tak zjistíme, že ze zvýšené spotřební daně na alkohol, tabák či na hazard, tak to není ten dominantní příjem, nebo dominantní část uvažovaného navýšení příjmu do státního rozpočtu. Hlavním příjmem státního rozpočtu ze změny, ze schválení tohoto zákona je příjem ze zdanění takzvaných technických rezerv pojišťoven. A určitě se můžeme shodnout na tom, že ať už technické rezervy pojišťoven zdaníme nebo nezdaníme, tak to nebude mít žádný vliv na to, jestli lidé budou v České republice více pít, více hrát nějaké hazardní hry nebo více kouřit. Čili ten zákon má jedinou ambici - navýšit příjmy státního rozpočtu, jenom se to muselo marketingově zabalit do trošičku přijatelnějšího obalu tak, aby to tolik nekřičelo pro voliče vládních stran.

Myslím si, že ten zákon je samozřejmě chyba. Považuji za chybu zvyšovat v současné době daně. Souhlasím s tím, souhlasím s ekonomy, kteří říkají, že nemáme mluvit o krizi, protože když o ní budeme často mluvit a skloňovat ji, že přijde. S tím já naprosto souhlasím. Nedělejme to. Na straně druhé si ale přiznejme, a to určitě přizná i paní ministryně, že zkrátka tu vrcholnou fázi hospodářského cyklu zkrátka za sebou máme, že vidíme v zahraničí poměrně velká rizika, ať už se to týká tvrdého brexitu nebo pro nás ještě horšího zpomalování německé ekonomiky a shodneme se, že ty nejlepší časy má česká ekonomika za sebou. V takové fázi přicházet se zákonem, který bude zvyšovat daně, není úplně ten nejlepší nápad. A pokračujeme v té tradici, kdy české vlády provádějí procyklickou fiskální politiku.

Myslím, že bychom se mohli inspirovat na Slovensku, kde rovněž cítí oslabování, kde rovněž vidí, že ta čísla hospodářského růstu budou slabší. Jaká je reakce našich slovenských kolegů na tuto novu hospodářskou situaci? Reakce slovenských kolegů je taková, že přichází s balíčkem, který snižuje daně tak, aby v té složité chvíli v tom zpomalování ekonomice pomohli. My děláme pravý opak. My chceme daně tímto zákonem zvyšovat. Čili děláme pravý opak toho, co bychom měli v nadcházející fázi hospodářského cyklu dělat. Navíc to děláme ve chvíli, zvyšujeme daně, kdy už díky této vládě je složená daňová kvóta na historicky téměř nejvyšší úrovni. I podle materiálů Ministerstva financí se předpokládá, že složená daňová kvóta bude atakovat hranici 36 % v nadcházejícím roce alespoň podle materiálů Ministerstva financí, čili máme jedno z největších daňových zatížení v historii České republiky. A v takové chvíli přichází vláda s dalším návrhem zvýšení daní. S tím samozřejmě my a priori nemůžeme souhlasit, my si přejeme zemi, kde se daně budou snižovat a zjednodušovat a nikoliv kde budeme daně zvyšovat tak, jako se to děje prostřednictvím tohoto zákona.