Teroristé mají v Evropě vítězství na dosah, anebo je to všechno úplně jinak?

Na počátku krize způsobené přívalem přivandrovalců se novináři pasovali do role obhájců práv ubožáků prchajících před válkou, když se provalilo, že se rozhodně nejedná o žádné prchající ubožáky, byla média v honbě za příjmy z reklam přesycena zprávami o počtu přicházejících přivandrovalců a jejich zločinech. Postupně však tento mediální povyk utichal a dnes se o nich již téměř nemluví. Když posuzujeme dění jen podle evropských médií zdá se, že příliv přivandrovalců polevil, zločiny jimi páchané jsou dílem jen pomatených jedinců a tak se situace celkově uklidňuje.

Nejprve naprostá většina politiků a expertů všeho druhu mlčela. Dnes bychom mohli odborníky na islámský terorismus, hrozby dnešního světa a pochmurné vize přehazovat vidlemi. Každý den nás zaplavují mediální výstupy všeho druhu a jeden se nestačí divit, kde se najednou všichni ti profesoři, politologové a již zmínění experti všeho druhu vynořili. A především, kde byli až do této doby zalezlí a co vlastně dosud dělali.

A to vůbec neodkazuji k únoru roku 1991, kdy archivní VHS kazeta z sjezdu SPR-RSČ dokládá, že jsem o této problematice hovořil zcela jasně již tehdy.

Politici se chlubí úspěchy boje proti terorismu, počtem zatčených nebo zastřelených teroristů, dokonce někdy i před vražděním. Můžeme ovšem pochybovat o tom, zda ti zatčení jedinci skutečně nějaký teroristický čin připravovali anebo zda to jsou jen náhodně vybraní ubožáci pro uklidnění veřejnosti a zdůvodnění dalších výdajů na tajné služby.