A najednou máme teror přímo doma. Již se nemůžeme tvářit, že se nás to netýká, umírá totiž náš spoluobčan. I taková výmluva proložená závistí, nemusela tam jezdit, mohla s námi zůstat u rybníka, již neobstojí. Vraždících maniaků je již Evropa plná. Přesně tak to začínalo před nedávnem. Jakmile začne téci krev, další oběti na sebe nedají dlouho čekat. Příště to již nebude pláž někde v letovisku, příště to budou náměstí našich, dosud tak poklidných měst.

Novináři útlocitně mlčí a fanatičtí obhájci přivandrovalců předstírají, že jsou právě na dovolené. Jenže ti netvoří většinu národa, je jich jenom hrstka. Dirigovat ale mohou Českou republiku a nás všechny jenom díky hlouposti a lenosti právě té většiny. Nic nedělat, do ničeho se nemíchat a strkat hlavu do písku zbroceného první českou krví. Politika prolíná celým naším životem. Určuje v podstatě celou naši cestu životem. Proto prohlásit, já se o politiku nezajímám, může jenom kus ve stádě býložravců, rozhodně ne myslící člověk, právě tak jako nejít k volbám. Anebo stále dokola volit spasitele, kteří jsou zde s námi čtrnáct dní i s cestou a kteří se jako paraziti živí jenom tím, co kde opíší? Ani tudy cesta nevede.