Předpokládám, že ještě nikdo nezapomněl na masakr v Nice, kde muslim vjel ukradeným kamionem, do davu, zavraždil 85 lidí a více jak 200 zranil. Nedozvěděli jsme se jméno a životní osudy ani jednoho, prostě zůstali tak anonymní jako duchové. Přitom oběťmi tohoto masakru byly i malé děti. Také předpokládám, že nikdo nezapomněl na bestii, která zavraždila nejprve řidiče kamionu a poté vjela s kamionem na vánoční trhy v Německu, opět množství mrtvých a obrovské utrpení. A opět jsme se nedozvěděli, kromě osoby zavražděného polského řidiče o dalších obětech vůbec nic. Žádné fotografie, žádný životopis, žádné zprávy o sirotcích, které zůstaly po obětech masakru. Žádné informace o tom, jak to byli studovaní lidé, kteří pomáhali svým sousedům a byli u nich oblíbeni.

Když však v Quebecké mešitě došlo ke střelbě, média se opět mohla strhat, aby vykreslila co nejdojemnější obraz obětí střelby a vyvolala tak nejen soucit s nimi, ale s celým muslimským světem. Maročan, který ve městě vlastnil halal obchod, kam většina místních muslimů chodila nakupovat potraviny, a pomáhal nově příchozím muslimům. Dále Alžířan, v době útoku byla v mešitě i jeho manželka, která vyvázla bez zranění. Je sice otázkou, co dělala žena v mešitě, kam nemají přístup, takže mohla být těžko zraněna, ale následuje výčet dětí a jak výše uvedeno. Jak dojemné.