Tyto volby jsou soustavně, již po několik volebních období doslova ignorovány, jako nedůležité pro život občana, nepodstatné pro rozhodování o budoucnosti, prostě zbytečné obtěžování lidí a plýtvání penězi na jejich uspořádání. Tento pohled podporovaný i médii je bohužel velmi nebezpečný. Evropský parlament, který schvaluje směrnice Evropské komise je dnes místem, ve skutečnosti jediným místem, kde se rozhoduje nejen o budoucnosti a zásadních věcech, ale i o drobnostech, které nám ale mohou ztížit i ten každodenní život a přidělat takové starosti, které přímo ohrožují naši existenci. Naopak tím naprosto zbytečným a drahým parlamentem se stal ten malostranský. Jeho jedinou náplní v současném stadiu vývoje Evropské unie je tupé odmávání všeho, co přijde z Bruselu. Malostranská banda devíti není reprezentací národa v zastupitelské formě demokracie, ale jen bandou prospěchářů, kteří moc dobře vědí, že jsou jenom bruselskými loutkami, předstírají, že plní přání svých voličů, to vše, včetně cti a morálky však už dávno vyměnili za milionové úplatky. Už ani neví, jak vypadá všední den a neslyší názory svých voličů, protože chlemtání u koryt jim zabere většinu času. Své pokrytectví díky médiím dovedli k takovému vrcholu, že dokonce vydávají zvýšení svých nehorázných a nemravných příjmů o devět procent za jejich snížení.
Jedinou autentickou stranou, která je schopna díky svému vizionářskému programu, dlouhodobě neměnným názorům a svému odbornému vybavení prosazovat zájmy občanů České republiky v Bruselu a Štrasburku je SPR-RSČ Miroslava Sládka.
Největší chybou občanů by však bylo, kdyby se při volbách do Evropského parlamentu podali pasivitě a svojí neúčastí ve volebních místnostech ponechali složení české reprezentace v EP ve stavu, jako minule. Očekávaná změna těžko může přijít, když na ní člověk aktivně nepracuje. V Evropském parlamentu by měly být zastoupeny úplně jiného politické strany, než jsou dnes v poslanecké sněmovně. A jen tak mimochodem, kolik europoslanců jste viděli nebo potkali za posledních pět let?
Evropská unie byla minulosti jistě lákavou myšlenkou, která ovšem nepočítala s účastí malých a méně rozvinutých států, jako jsme my a další na východ od nás. Dnes je to orwellovsko-kafkovská noční můra, kterou vede banda anonymních neomarxistických úředníků, nikým nevolených a neodvolatelných. Malé státy nemají vzhledem k počtu svých zástupců v evropském parlamentu i komisi žádnou šanci prosadit svoje návrhy nebo korigovat nesmyslné excesy úředníků. Dokonce i velké, ekonomicky a z toho vyplývající i politicky silné země, pokud chtějí odejít, jsou vystaveny házení klacků pod nohy, aroganci, sankcím atd. Chování vůči Spojenému království je jasnou ukázkou pravé podstaty této v podstatě německo- francouzské organizace, která má jediný cíl a to ovládnout Evropu.
Ne euru! Národní měna je základem suverenity států již po mnoho století. Nejinak tomu bylo i ve století dvacátém, kdy tehdy vzniklá Československá republika musela jako jeden z prvních kroků zavést vlastní měnu jako stvrzení suverenity. Pokud se zbavíme národní měny navždy zůstaneme nedobrovolnými otroky, bez možnosti nejen odchodu, ale jakéhokoliv svobodného rozhodování.
Ne dvojí jakosti potravin. Praxe velkých společností, a to i těch se sídlem v České republice se v honbě za co největším ziskem zcela logicky v prostředí nedostatečné kontroly a malé kupní síly obyvatelstva, které si vybírá potraviny zásadně podle ceny se ustálila na výrobě a distribuci dvojí jakosti při stejném názvu a popisu, menším obsahu, nižší kvalitě, obohacená o jedovaté přísady. Odmítáme být odpadkovým košem západní Evropy. Potravinová soběstačnost bude do budoucna stále důležitější k zachování suverenity, kterou pohřbívají nesmyslné potravinové regulace a zemědělské dotace. Nakonec se mléko leje do kanálů a ovoce se nechává shnít v sadech.
Nejen potravinová soběstačnost, ale i soběstačnost v zásobování vodou budou hrát strategickou roli již v blízké budoucnosti. Zdroje potravin jsou ohroženy, neúroda je stále častější, ale nedostatek vody je smrtící okamžitě. Zdroje vody, jejich úprava i distribuce musí být vraceny stoprocentně do rukou státu. Vyloučit současné zahraniční provozovatele. Není možné, aby s touto životně veledůležitou komoditou nakládal na našem území cizí stát a jeho příslušníci, včetně toho, že zisky z této činnosti plynou do zahraničí.
Ne šikanující Evropské komisi. Evropská unie je ovládána Evropskou komisí. Ta předkládá zdravému rozumu odporující nařízení vycházející z neomarxistické ideologie a jejího internacionalismu. Tyto směrnice omezují národní suverenitu, šikanují občany a zbavují je jejich přirozených práv. Příkladem je směrnice likvidující národní zákony o zbraních, jejíž úplná realizace znamená naprosté odzbrojení slušných občanů, což je vždy prvním cílem každé diktatury. Nejinak tomu je i se směrnici o ochraně osobních údajů, která bude v blízké budoucnosti novelizována zavedením povinnosti čipovat nejen zvířata, ale i občany. Média jsou majetkem několika oligarchů, a tak se veškerá svoboda výměny názorů přesunula na sociální sítě. Tam ovšem směrnice EK ničí poslední prostor pro jiné, než bruselskou cenzurou schválené názory. Cenzura na sociálních sítích jen kvete. Co je ovšem velmi alarmující, jen jednosměrně.
Migrace je privilegium, ne právo. Ne vnucování migračních představ bruselských úředníků národním státům. Naše země, naše azylová pravidla. Pokud budeme přijímat imigranty z jiných částí světa, musí to být vždy na základě reálného zvážení, jak tyto osoby, případně jejich rodiny prospějí především ekonomickému a sociálnímu rozvoji našeho státu a národa. Bezpečí a blahobyt občanů nejen České republiky, ale i celé Evropy musí být vždy na prvním místě. Evropská unie musí spolupracovat na principu suverénních národů.
Zrušení Evropské pohraniční agentury FRONTEX, která jedná v přímém rozporu se zájmy původních obyvatel Evropy. FRONTEX byl opět, jak to už je zvykem v Evropské unii zřízen pod záminkou ochrany vnější unijních hranic. Bohužel tuto činnost organizace nevykonávala ani jeden den, a naopak okamžitě se zařadila mezi desítky tak zvaně neziskových organizací, které za úplatek přivážejí migranty, po bok pašeráků lidí. Za celou dobu existence tato organizace nezabavila jedinou pašeráckou loď, nevrátila jediného migranta, ale naopak ilegální imigraci podporuje tím, že nakládá migranty a vozí je do Evropy, to vše za naše peníze.
Ne multikulturní politice a propagaci LGBT+. Vnucování multikuturalismu a sankce vůči těm, kdo se mu nepodřídí nejsou ničím jiným, než moderně maskovaným internacionalismem minulého století, který vedl k nezměrnému utrpení národů vystavených genocidě a přesídlování. Nejzranitelnější a nejsnáze manipulovatelnou je vždy mladá generace, proto musí být školy naprosto apolitické. Právě tak škodlivá je propagace deviací všeho druhu, proto nepatří ani do médií, ani do škol. Jestliže se někdo považuje za příslušníka LGBT+ je to jeho věc a nikdo mu nezasahuje do jeho soukromí, jestliže však z příslušnosti k této skupině dělá zásluhu a propaguje ji na veřejnosti, či dokonce ji používá k vydírání spoluobčanů, je to trestuhodné.
V Evropské unii se musí stát rovnost občanů zákonem. Opak je však pravdou. Za tutéž práci dostávají občané z východní části unie až hrozivě menší mzdy. A tato příjmová propast se stále rozšiřuje, aniž se orgány unie snaží udělat cokoliv k vyrovnání mezd. Hesla z počátku devadesátých let minulého století o nějakém přiblížení jsou naprostou utopií. Každý si může porovnat svoje příjmy s příjmy německého zaměstnance nebo svůj důchod s důchodem řeckého důchodce. Evropská komise nemá ani nehodlá přijmout jakoukoliv sociální politiku i když v ní má na starosti tuto oblast již několik desetiletí zástupce České republiky, který ovšem neudělal vůbec nic.
Nezaměňovat ekoterorismus za ochranu přírody. Většina lidí těžko odveze nebezpečný odpad do lesa, ani jinak neznečišťuje životní prostředí, ale naopak o něj pečuje. Chování mnohých organizací financovaných z rozpočtu EU a samotné Evropské komise však není ochranou životního prostředí, ale terorismem namířeným proti občanům. Příkladem je povinnost vyrábět a prodávat jen úsporné žárovky, jejichž výroba zatěžuje životní prostředí více než těch původních, tak zvaně neekologických. Schvalování stále přísnějších norem, jejichž dodržení činí automobil finančně nedostupným pro většinu občanů. Právě tak jako vynucování elektromobility. Průměrné stáří auta je v České republice 15 let a motocyklu 30. Za několik let tedy bude automobil privilegiem jen pro ty nejbohatší. Tento ekoterorismus vede k takovým absurditám, jako je zákaz olova, takže biatlonisté budou střílet laserovými puškami? Titíž ekoteroristé naopak zarytě mlčí, když jde o jedovatý postřik polí s řepkou a to až dvacetkrát za sezonu.
Distancovat se od sankcí na státy, které mají demokraticky zvolenou vládu a prezidenta. Vyhlašování takových sankcí a připojování se k nim je naprosto kontraproduktivní. Škodíme tím jen sami sobě, protože naše uvolněné místo na trhu rádi zaujmou dovozci z jiných zemí. Na poměry v sankcionované zemi to nemá jiný vliv, než že trpí ti nejchudší a ještě ekonomicky a politicky posilujeme diktátorské režimy v Asii.
Orientace na sousedy, bližší košile, nežli kabát. Naši bezprostřední sousedé uznávají potřebu tak zvané V4. Od nejmenšího 5 milionového Slovenska až po největší Polsko. Společně můžeme dosáhnout rozhodně lepších výsledků, než každý stát a národ samostatně. Konec konců zase jsme si tolik v minulosti neublížili a máme tak rozhodně méně ostrých hran k obrušování než třeba s Německem. Využijme tohoto daru.
Fiskální politika musí zůstat v pravomoci národních parlamentů a vlád. Devastace národních států a jejich suverenity v současnosti zásadně dokumentuje schvalování rozpočtu členských států unie bruselskou byrokracií. My tady žijeme, my tady platíme daně a my budeme rozhodovat o jejich využití. Nikdo jiný nemá právo do našeho rozhodování o našich penězích zasahovat.
Eurodotace nesmí být přidělovány politikům a jejich firmám. Zvrhlá praxe, kdy členské státy unie odevzdávají peníze do unijního rozpočtu a většina těchto peněz je zpětně vyplácena firmám českých a slovenských politiků působících v české vládě a parlamentu je zvrácená a je přímým výsměchem všem občanům České republiky. Nevadí vám, voličům, že největší dotace z evropských fondů pobírá předseda vlády a poslanci včetně poslanců z údajně protievropské a protiimigrační strany? Peníze se musí čerpat na opravdu důležité projekty přinášející užitek co největšímu počtu obyvatel, nikoliv na trafiky pro politiky a jejich příbuzné, a to ještě podvodným způsobem, kdy jsou gigantické firmy vydávány za drobné a střední.
Kozel nesmí být zahradníkem. Jak jinak stručně a jasně pojmenovat současnou praxi všech parlamentních stran, ministrů a poslanců. Od nejsilnější po nejslabší stranu od nejznámějšího politika až po tu většinu, kterou nikdo nikdy neviděl, od anarchistů až po rádoby pravičáky je to jeden podvodník, zloděj a korupčník vedle druhého. Přísná slova, ale pravdivá. Předseda vlády a předseda nejsilnější parlamentní strany je stíhán pro podvod, jeho místopředseda je zapleten do korupčního skandálu, další kradou elektřinu jako poslední nepřizpůsobivá rodina, v naší zemi jsou jenom tisíce narkomanů, a proto je starostí nemalé části parlamentu legalizovat co nejvíce drog, aby zničených lidských životů, především mladých, bylo co nejvíce. Korupčník nemůže být v čele potírání korupce, narkoman v čele boje proti následkům užívání drog, podvodník v čele boje proti podvodům, ekoterorista v čele boje proti terorismu, atd.
Černé díry na peníze. Eufemismus přenesený z astronomie nemůže být výstižnější v případě finanční pomoci poskytované některým státům Evropské unie a to opakovaně. K nim se řadí především jižní státy, které mají mnohonásobně vyšší životní úroveň, než my a to po celá desetiletí, kdy nás západ nechal strádat ve východním bloku. Tyto státy si zvykly na blahobyt, který ovšem nevytvořily prací sami jejich občané, ale který zajišťují tak zvané záchranné balíčky z Bruselu. Takto byly třeba v případě Řecka utopeny biliony korun, aniž se cokoliv změnilo například na důchodech, které jsou v této zemi čtyřnásobné ve srovnání s námi. Vždy je lepší, pokud země, která není schopna sama financovat svoji politiku unii opustí, než z ní udělat notorického vyděrače s neustále napřaženou rukou.
Pokud není EU schopna plnit výše uvedené, tedy zvláště starat se o prosperitu a bezpečí svých občanů nebo dokonce jedná v přímém rozporu s tím, je načase položit si společně, tedy v referendu otázku, zda v takovéto organizaci vůbec chceme setrvat.
Převzato z profilu.
PhDr. Miroslav Sládek
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
