Radikalismus jde vždy ruku v ruce s levicovými revolučními názory. Na konci minulého a počátku tohoto století si našel velmi dobré maskování v podobě ekologických aktivit. Mladí radikálové přišli na to, že zaštítěni ochranou přírody mohou všechno, rabovat obchody, podpalovat auta, fetovat a mlátit policisty.

Ve druhé polovině minulého století, tj. po komunistickém puči v únoru 1948 jsme však byli svědky toho, co je radikální mládež schopna napáchat. Výbory mladých likvidovaly svoje spolužáky pro majetek nebo názory jejich rodičů, vyhlásili program Mládí vede Brno, který takřka zničil druhé největší město v republice a málem i celou zem. Po okupaci v roce 1968 založili Svaz leninské mládeže a pronásledovali každého, kdo byl proti sovětské okupaci Československa. Pořádali tryzny při výročí úmrtí krvavého diktátora Stalina. Mnohdy se jich musel i totalitní komunistický režim nenápadně zbavovat, aby zabránil škodám na majetku i na lidech.

Jedním z hlavních atributů takového šíleného levicového radikalismu je odmítání soukromého vlastnictví.

Vaši pozornost bych rád soustředil na část programu strany Zelených:

„Česká republika má jedny z nejnižších sazeb daně z nemovitostí. Prosazujeme zvýšení těchto daní a jejich zachování jako příjmů obcí. Budeme usilovat o zdanění krátkodobých spekulací na trhu s nemovitostmi. Budeme také prosazovat omezení vlastnického práva v případech, kdy vlastník o nemovitost nepečuje ani ji nevyužívá. Budeme usilovat o legalizaci squattingu.“