Ač se to zdá k nevíře, tak úroveň některých našich spoluobčanů je více než tristní. Velmi krátká paměť, selektivní uchovávání jen hezkých vzpomínek, lehkověrnost hraničící s hloupostí. A tím rozhodně výčet našich národních vad nekončí, bohužel. Závist vévodí a můžeme se jen domýšlet, zda to je choroba získaná nebo vrozená. Co je však chorobou, kterou můžeme se stoprocentní jistotou označit za získanou je podlost. Jistě sledujete putování svých dětí od mateřské školky, poslední půl rok před nástupem do cyklu základního vzdělání, přes školu základní, střední až po vysokou. Těch záměrných lží, věrolomnosti, neplnění slibů, udávání. Tady není možné se hájit tím, že to děti a mládež naučil teprve život. Vždyť se tak chovají od útlého věku. Potom je ovšem jediné vysvětlení, že se děti chovají tak, jak to vidí a slyší doma. Starší generace, pokřivené období totality, která byla založena jenom na lži, přetvářce a donášení, přenesly všechny svoje vady na další generace, které, ač již vyrůstaly v jiné společnosti, se chovají naprosto stejně. Všechno to špatné, co přechozí z generace na generaci by mohlo po desítkách let slábnout nebo dokonce mizet úplně. Kdyby tady nebylo jedno podstatné kdyby.

Po takzvané sametové revoluci nejspíše každý očekával rozloučení se s minulostí, potrestání křivd a zločinů a nápravu celého chodu společnosti. Rozčarování však přišlo velmi rychle a mnoha lidem zlomilo páteř. Prominenti minulých režimů si nejen svoje postavení zachovali, ale ještě upevnili. Každý, kdo vstoupil do zločinecké organizace a v jejím kariérním řádu stoupal vzhůru, nadělal si hodně přátel mezi spoluviníky zločinů, na tom ještě fantasticky vydělal. Kdo udával politické tajné policii, je dnes významným politikem. Kdo využíval zločinný systém ke svému obohacení z titulu členství ve zločinecké organizaci, nepředstavitelně svůj majetek rozmnožil.

Naproti tomu, všichni, kdo se zločinecké ideologii a organizaci postavili jí byli trestáni, pronásledováni, ožebračováni. Ani v nejmenším nebyli odškodněni a museli po celý život a v mnoha případech se musí dívat dosud, jak si jejich věznitelé a rodinní příslušníci užívají plodů své zločinecké kariéry, nejlépe v luxusu ve svých stamilionových nemovitostech v daňových a tropických rájích?

Jaký vliv má na dítě a mladého člověka seznámení s takovouto realitou? Je logické, že dříve nebo později padne otázka, co je tedy lepší? Co je lepší a jistější cestou k zajištění pohodlného života?

Mít svůj názor, stát za svým názorem, nikdy nelhat, nepodvádět a neudávat? Nebo se hrbit před každou vrchností, lhát, podvádět, krást a udávat?