Mohamedán se přeplavil na člunu z Libye do Itálie, odtud přešel do Švýcarska, ze Švýcarska do Německa a z Německa mířil za přítelem do Českých Budějovic. Česká policie ho však zadržela a umístila do zařízení pro cizince v Drahonicích. Tento přivandrovalec nyní odmítá návrat do Itálie, kde by mělo být vedeno azylové řízení. Krajský soud v Brně návrat nepřipustil, dokud ministerstvo vnitra nedodá do spisu důkazy o tom, že Itálie je funkční a bezpečná země.
Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Lukášem Hlouchem, Ph.D., v právní věci žalobce: XY, muslima, zastoupeného Organizací pro pomoc uprchlíkům, z. s., se sídlem Kovářská 4, Praha 9, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, se sídlem Nad Štolou 3, poštovní přihrádka 21/OAM, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 11. 2016, č.j. OAM-1730/DS-PR-P12-2016,
t a k t o:
I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 11. 2016, č.j. OAM-1730/DS-PR-P12-2016 s e z r u š u j e a věc s e v r a c í žalovanému k dalšímu řízení.
Tento případ je dalším z řady naprosté zvrhlosti justiční mafie. Jsou známy tisíce příkladů, kdy soudci rozhodovali ve prospěch bohatých a vlivných proti prostým občanům, kdy vyloženě spolupracovali s exekutorskou a konkurzní mafií.
V České republice je natolik rozvrácen justiční systém, že se občan nemusí vůbec dozvědět o tom, že proti němu je vedeno nějaké soudní řízení (oficiálně se to nazývá fikce doručení). Výsledkem potom je, že jsou občané takovýmito rozsudky a jejich důsledky terorizováni, ničeny jejich rodiny a mnozí dohnáni k sebevraždám. Soudce nehledá spravedlnost, ale rozhoduje i podle svých osobních sympatií nebo antipatií nemluvě o zkorumpovanosti justice. Nezajímají jej žádné polehčující okolnosti, žádné zpochybnění, klidně odsoudí i věc, která je promlčená.
Ovšem úplně jiná situace nastane v případě, že se před soudce dostane případ muslimského přivandrovalce. Potom soudce jinak naprosto bezohledný vůči svým spoluobčanům hledá jakoukoliv záminku, aby se mohl zastat přivandrovalce a ponechat jej v České republice. Mnohdy jsou to důvody, které zakládají důvodnou pochybnost o psychickém zdraví takového soudce.
Jak uvedeno v úvodu v případě tohoto ilegálního přivandrovalce požaduje soudce, aby ministerstvo vnitra prokázalo mnoha dokumenty, že Itálie je funkční a bezpečnou zemí. Celá Evropská unie se zmítá v krizi, všechny dosud spáchané teroristické útoky prokazují, že žádná země již bezpečná není. To ovšem neznamená, že budeme zpochybňovat fungování Italské republiky a poskytovat tak záminku pro ponechání přivandrovalců v naší zemi. Pokud by se o takovém rozsudku dozvědělo více přivandrovalců, bylo by jich tady za pár týdnů více než nás všech.
Musíme řešit mnoho problémů spojených s přivandrovaleckou krizí. Nesmíme však zapomínat ani na problém nazvaný zkorumpovaná justiční mafie. Je třeba se vrátit k původnímu programu SPR – RSČ z let 1990 až 1992. Podle požadavků tohoto programu se soudcem může stát jen občan psychicky zdravý, s dostatečnou praxí v právním oboru a s desetiletou zkušební dobou. A především soudci musí být voleni. Být soudcem to není zaměstnání, ale poslání, protože rozhoduje o osudech lidí, musí to být tedy jenom osoba úctyhodná, vážená a naprosto bezúhonná nejen v profesním, ale také v osobním životě. A to bez jakýchkoliv výjimek. Jelikož bude přímo volen, bude také velmi dobře znám svým spoluobčanům.
Dnes nikdo neví, kdo soudce vlastně je, jak žije, jak se chová, jaký plat pobírá. Otázkou je, jak mohl být takovýto člověk jmenován soudcem.
PhDr. Miroslav Sládek
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
