Mezi hlavními sponzory udávání těchto cen byl mimo jiné třeba i Dopravní podnik hl.m. Prahy, který je dlouhodobě ztrátovou organizací, což se musí z daní doplácet. Na sponzorování této akce ale očividně peníze našel. Proč také ne? Daně jako daně. Dotace na filmy, státem dotovaná divadla, vysílání v televizi placené z povinných koncesionářských poplatků. Přesto ani jeden z umělců za tyto veřejné příspěvky nikdy nepoděkuje a tyto peníze jsou "přece samozřejmostí".

Korunu tomu nasadil v rozhovoru pan Svěrák, dle jehož slov předávali ceny lékaři, jelikož si nikoho jiného filmaři neváží. Možná humor, nicméně smutný a ne moc vtipný.

Z čeho vlastně pramení ta samozřejmost veřejných peněz na kulturu? Film, kamera, obraz, socha, vše je přece řemeslné dílo stejné jako třeba nový automobil. Argumentem pro to je, že dotovat se musí "kvalitní kultura" v rámci její podpory a rozvoji kvalitní a vzdělané společnosti.