Často jsme svědky, že se v orgánech Evropské unie prosadí nařízení či směrnice, které na první pohled odporují zdravému rozumu či se tedy minimálně dá pochybovat o jejich nutnosti a smysluplnosti. Namátkou mohu připomenout regulace, jako je zákaz žárovek, rtuťových teploměrů a tlakoměrů či správné balení koblih. Nutno si však uvědomit, že dalším problémem, ne-li větším, je, že jsme u nás při implementaci podobných směrnic často papežtější než papež a finální podoba pravidla pro naše občany je poté ještě širší a restriktivnější, než dokonce původní směrnice vůbec požadovala.