Dnes u nás část politického spektra vyznává naši vlastní izolaci v rámci politik EU a druhá část je ochotna přijmout zcela nekriticky, až fanaticky cokoliv, co z ní vzejde. Ani jeden z těchto směrů ve svém důsledku neznamená a nemůže znamenat obhajobu našich národních zájmů a zájmů našich občanů.

Stává se sice již klišé říkat, že současná Evropská unie tápe a prochází zásadní krizí identity. Nicméně je to fakt, který je potřeba si uvědomit před nadcházejícími volbami 23. a 24. května. Přirovnání k postupnému pádu Západořímské říše není úplně mimo mísu. Aristokraté přestali reálně vnímat problémy vlastní země a obyčejných lidí, naopak se zahleděli do sebe a přišel nutný konec. Může to být nadsázka, ale pokud si takového rizika nebudeme vědomi, může se stát z dříve respektované síly Evropy pouhý skanzen.