19. listopadu 2017 se uskutečnilo jednání Ústředního výkonného výboru ČSSD v Hradci Králové. Po volebním výprasku, který utržila ČSSD v nedávných volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, se očekávala živá diskuse nad důvody propadu této kdysi vlivné strany (ještě v letech 2006–2010 měla 74 poslanců, nyní tj. po volbách 2017 má 15 poslanců). Jaká však byla realita?

Člověk by očekával sebereflexi především od členů nejužšího vedení strany tzv. grémia. Očekával by, že na nejvyšší orgán mezi sjezdy dorazí dosluhující premiér Bohuslav Sobotka či místopředsedkyně a ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová, aby vysvětlili některé své kroky z uplynulého roku. Nic z toho se však nestalo. Premiér Sobotka bez udání důvodu nedorazil, ač mnozí členové ÚVV měli jistě řadu dotazů právě na něj. Úřadující statutární místopředseda Milan Chovanec pouze vysvětloval členům stranického orgánu, jak je nutné řádně připravit mimořádný sjezd a opět žádný náznak sebereflexe natož nabídnutí funkce k dispozici aspoň k termínu sjezdu, ani ta nezazněla. Třetí z triumvirátu Lubomír Zaorálek byl poněkud zkroušený, asi pochopil, že sehrál roli obětního beránka a marně bojoval za ideály, které již míjí voliče. O ostatních členech grémia ani nemluvě. Mlčení, mlčení, mlčení. Vedení strany jako by najednou ztratilo řeč.

Vystoupení členů ÚVV se neslo v duch hledání dalších cest, jak správně vysvětlit občanům dosavadní politiku, jak jim takzvaně vysvětlit nevysvětlitelné, proč strana zapomněla důvody svého vzniku, pro koho tu je a kam směřuje. Výraznějšími vystoupeními, které se vymykala z běžného unylého průměru, snad byla pouze vystoupení již tradičních buřičů Foldyny a Onderky.