Někteří z Vás si možná vzpomenou na projekt Internet do škol, což byla v resortu školství mimořádně velká investiční akce koncem devadesátých let. Osobně si na to vzpomínám velmi dobře, protože jsem byl tou dobou na druhém stupni a velmi se zajímal o počítače. V prvních okamžicích celý projekt provázelo nadšení. Většina škol neměla valné počítačové vybavení, natož připojení k Internetu. Když došlo na realizaci, nadšení rychle opadlo. Projekt se protáhl na několik let, počítače byly předražené a v okamžiku, kdy dorazily do škol, byly už dávno zastaralé.

Člověka, který chápe, jak funguje stát, to ani nemůže překvapovat. Co však na celém projektu bylo nejhorší, po zavedení Internetu a počítačového vybavení do škol nedošlo k žádnému posunu k lepšímu. Výuka nezačala probíhat efektivněji, žáci a studenti nezačali dosahovat výrazně lepších výsledků. Projekt „Tablet každému prvňáčkovi“ skončí úplně stejně. Nemám teď na mysli, že dojde k nakoupení předražených tabletů, které tou dobou nebudou schopné konkurovat ani mobilům, které ti prvňáci budou nosit v kapsách. To se totiž stane tak jako tak. Mluvím teď o tom, že to nebude mít pražádný vliv na úspěšnost českého školství.

Příčina je prostá. Podstata vzdělávání je někde úplně jinde – je právě v tom, co technologie samy o sobě dát nedokážou. Nechci, aby to vyznělo, že jakkoliv shazuji přínos počítačů, Internetu nebo právě tabletů. Právě naopak. Jsou to geniální technologie, které nám umožňují dříve nepředstavitelné věci. Jsou to všechny knihovny světa v jednom zařízení, neuvěřitelný výpočetní výkon, nekonečný zdroj informací. Moderní technologie mohou být úžasným usnadněním při procesu učení se. Mohou nám pomoci vyhledat informace, které bychom v knihách hledali hodiny. Ale aby zvýšili efektivitu našeho učení, musí se napřed změnit samotný způsob vzdělávání.