Kromě toho, že byl překvapený, že je to u nás vyhrocenější téma než u nich, vyprávěl mi, jak to tam v těchto dnech vypadá. Žije v malém městečku blízko okresního města v podhůří Alp nedaleko rakouských hranic.

Německo má problém

Okresní město je první stanicí rychlíků na německé straně hranic. Každý den na nádraží čeká policejní jednotka na příjezd vlaku, ze kterého vystoupí desítky imigrantů a vlak poloprázdný pokračuje dál. Při prvním kontaktu s úřady postupují imigranti podle identického scénáře, který jim zajistí, že je není možné deportovat. Úřady tedy imigranty rozdělí podle velikosti populace rovnoměrně okolním obcím. V těchto obcích je jim zajištěno nouzové ubytování, obdrží mobilní telefon a € 330 každý měsíc. Gymnázium v městečku, kde strýc žije, se stává ubytovnou. Počet nocležníků překročil 150 a blíží se ke 200. Desetkrát tolik imigrantů už muselo ubytovat blízké okresní město. Pro srovnání, to je víc než kolik se rozhodla česká vláda přijmout imigrantů celkem.

Imigranty nemohou vyhostit, není kam. Imigranty nemohou zaměstnat, jsou v zemi nelegálně a nemají nárok na pracovní vízum. Když někdo přijde s tím, že by se měly uvolnit obecní budovy k jejich původnímu účelu a zřídit zařízení pro uprchlíky, jaká jsou třeba v ČR, nemá šanci. Němci se v kontextu historie bojí o svou pověst víc, než si umíme představit. Když někdo přijde s tím, že by imigranti měli dostat pracovní vízum, aby je alespoň bylo možné zaměstnat, nemá šanci. Němci se bojí představy, že by tam tito lidé zůstali a stále věří, že jde o dočasný stav. Když někdo přijde s tím, aby se zrušily štědré dávky, aby tam neproudili další, nemá šanci. Němci se bojí kriminality těch, kteří už tam jsou. Německo je v pasti. Německo má problém.