Ústecký kraj není bohužel nezávislým organizmem a musí postupovat v souladu se školskou politikou ČR. Na tu je můj osobní pohled v mnoha směrech kritický. Změny, které přicházejí, nepovažuji častokrát za přínosné. Současná podoba tzv. inkluze je trnem v oku odborné veřejnosti. Na připomínky není brán zřetel. Finanční prostředky určené pro školství jsou místo k učitelům směřovány na podporu různých neziskových organizací a mohl bych ještě dlouho pokračovat.

Největším problémem ve středním vzdělávání jsou jeho celkové výsledky. Bohužel se Ústecký kraj pohybuje, v různých celostátních srovnáních, na posledních příčkách. Zde ovšem neleží tíha na bedrech pouze středních škol, ale také a hlavně škol základních. Ukazuje se totiž, že kamenem úrazu je vzdělávání na druhém stupni škol základních. Samozřejmě nemůžeme proces výchovy a vzdělávání redukovat pouze na systém školství, záleží také na rodičích dětí.

Rád bych, aby se obnovily některé prvky, které se osvědčily v minulosti a které nejsou procesně ani finančně náročné. Mám na mysli například předmětové metodické komise. Je důležité, aby se vybraní učitelé scházeli nejen mezi středními školami v kraji, ale také s učiteli základních škol, neboť sdílení zkušeností a dobré praxe nám může pomoci.