Vzato čistě ekonomicky, byl osud černouhelného hornictví rozhodnutý již dávno a určitě v tom nehrála ani nejmenší roli Strakova akademie, Karviná, Havířov a dokonce ani Ostrava. Při porovnání nákladů a rizik na straně jedné a vytěžené energie na straně druhé je černé uhlí v této době a této konmstalaci světa „odepsaným“ zdrojem. Tím myslím v kontextu energetiky – uhlí je samozřejmě také chemická surovina, to je ale jiný příběh.

Dlouhý a neúprosný pád českých těžařů se blíží svému dnu a nutnému, nevratnému i neradostnému konci. Doprovázejí ho klasické okolnosti – stávková pohotovost, snaha přimět vládu „k zaujetí postoje“, boj horníků za sociální aspekty útlumu (naprosto legitimní – to je nutno říci, neboť každý má absolutní právo drát se o „chléb náš vezdejší“). Vůbec nechci pitvat, co se kdy přesně stalo, kdo kdy udělal nebo neudělal chybu, komu měl nebo neměl stát prodávat akcie. Osud OKD by byl podobný, i kdyby byla vždy přijímána pouze optimální rozhodnutí.

Černé uhlí naplní svůj osud z naprosto jiných důvodů – totiž kvůli ekonomickým zákonitostem nepoměrně silnějším, než jaké i jen malinko dokáže ovlivnit česká vláda nebo i kterákoliv jiná světová vláda.