Mnoho ekonomických zákonů obsahuje mnohdy dosti tvrdá ustanovení, která se snaží informační asymetrii potírat – viz třeba ustanovení o zneužití informací. A třeba celý systém veřejně přístupných registrů (od obchodního rejstříku přes třeba insolvenční rejstřík, registr smluv nebo katastr nemovitostí) má přesně stejný smysl, totiž dát všem účastníkům trhu stejnou zprávu ve stejnou chvíli. Ne, že by se to vždy dařilo. Ale vůle tu je.

Ve společenském životě funguje informační asymetrie dosti podobným způsobem. Jde o vytváření určitého dojmu, společenské nálady, stavu znalostí, které pak umožňují tomu, kdo ovlivňuje, užívat benefity (kterými nemusí být vůbec peníze, stačí pocit ovlivnění společnosti, pošpinění někoho a podobně). Dosti obvyklé je, že využití informační asymetrie má podobu tak zvaných fake news, tedy buď výrazně zkreslených, nebo přímo lživých zpráv. Samozřejmě dopady to má primárně na politiku.

Mechanismus je jednoduchý. V našem světě, jakkoliv je plný informací nejen k prasknutí, ale doslova tak, že jsme jimi obklopeni nikdy předtím nepoznaným způsobem, existují dva zajímavé jevy. První je společenská poptávka po dalších zprávách, jakkoliv ani ty minulé nebyly konzumovány, využity, registrovány, absorbovány a hierarchizovány. S tím souvisí skutečnost, že společnost získala pocit „práva“ na znalosti i o velmi intimních či osobních věcech „veřejně činných“ osob. Tento pocit je zajisté přinejmenším částečně oprávněný, ale znakem našich časů je dynamické rozšiřování obsahu tohoto „práva“ hraničící s naprostou ztrátou soukromí.