Tehdy jsem napsal blog, že jedna vlaštovka nejen jaro nedělá, ale často rovnou zmrzne (zde). A máme tu další čtvrtletí, po kterém si říkáme, že jsme čekali jaro a zatím přišel mráz.

Ono zřejmě nakonec nebude tak zle a půlprocentní pokles mezi čtvrtletími bude možná revidován. Ale to nic nemění na faktu, že česká ekonomika je pořád hluboko pod stavem roku 2008, že za poslední roky mluvíme stále o razantních hospodářských opatřeních, ale zlepšení nevidíme. Strávili jsme také dosti dlouhý čas léčbou veřejných financí, která skončila zhruba podobným schodkem, jaký jsme měli na jejím začátku. To není žádný výmysl, stačí se podívat do dat ČSÚ. Nominální HDP v roce 2008 a v roce 2012 byl v podstatě shodný (tehdy 3,848 a loni 3,846 bilionu korun), u schodku státního rozpočtu je to složitější, ten byl v roce 2008 jenom 20 miliard, ale v roce 2009 to bylo 192 miliardy. A z tohoto smutného rekordu jsme se dokázali dostat alespoň na 101 miliardy loni.

Což je pětkrát tolik, než jaký byl schodek v roce 2008 při nominálně stejném HDP. To nevypadá tak úplně na úspěch. Dluh sektoru vlády se z 28,7 procenta HDP dostal až na 45,7 procenta hrubého domácího produktu. V absolutních číslech to znamená, že z necelého bilionu korun státního dluhu v roce 2008 jsme nyní  na cca 1,7 bilionu. Ve stejné době poklesla naše země ve všech srovnávacích žebříčcích konkurenceschopnosti, vzrostlo poměrně razantně zdanění spotřeby, kromě insolvenčního zákona se nezdá, že by nějaká ekonomická legislativa opravdu výrazně posunula ve své oblasti poměry vpřed.

Což jinými slovy znamená, že pohled zpět na uplynulou pětiletku není dobrý.