Hněv se obrací proti pravicovým stranám, které odpovídaly za vládu, ale také proti politikům jako takovým a v konečném důsledku i proti systému parlamentní demokracie, který nebyl schopen zabránit řadě chyb a sociálních excesů Nečasovy vlády i bujícímu klientelismu a korupci.

Naštvanost lidí je zároveň obrovskou silou, která může být pozitivně usměrněna tak, aby pomohla zlepšit poměry v naší zemi, nebo naopak zneužita jen jako záminka k prostému přerozdělení politického a především ekonomického vlivu mezi populisty a nové komerční strany.

Skutečná výzva pro demokraty, a nejen sociální, dnes zní zcela jednoznačně: je potřeba udělat vše pro to, aby byl oprávněný hněv občanů zapojen do demokratických procesů a vedl k řešení krize naší společnosti tím, že se hluboce změní česká politika. Že zde bude vláda, která bude mít skutečnou sílu měnit zákony a napravit chyby reformních experimentů, které v uplynulých letech sociálně deklasovaly a šikanovaly občany našeho státu.

Tím mechanismem, který přetaví hněv lidí na možnou pozitivní energii, mohou být jen a jen nové volby do Poslanecké sněmovny. V co nejkratším termínu. Volby nejsou marketingovým šidítkem v podobě úřednické vlády a mohou zemi skutečně změnit k lepšímu.

Využít současnou naštvanost občanů k tomu, abychom v naší zemi pouze přesunuli moc z parlamentu na prezidenta, by bylo obrovským promrháním potenciálu ke změně, který dnes konečně v české společnosti existuje. Věřím, že se k tomu prezident Miloš Zeman nikdy neuchýlí a naopak podpoří snahu ČSSD zformovat na základě demokratických voleb levicovou vládu.

I když jsou dnes lidé často oprávněně na Parlament rozzlobeni, ve skutečnosti jenom parlamentní demokracie umožňuje občanům efektivní kontrolu moci. Prezidentský systém moc naopak koncentruje, vzdaluje se lidem a vede k oligarchizaci společnosti i politiky. Proto mají sociální demokraté pochybnosti o cestě, kterou se vydal prezident tím, že jmenoval Rusnokovu vládu bez parlamentu a politických stran.

Jmenování této vlády nezajistilo nové volby, ale přesměrovalo veškerou veřejnou debatu a pozornost k pokusům o přechod na prezidentský systém. A utíká nám díky tomu to důležité – diskuse o budoucnosti naší země.

Odchod Nečasovy vlády byla obrovská úleva pro celou zemi, a zdaleka nejen pro levicové voliče. Rusnokova vláda v porovnání s vládou předchozí nebudí takové obavy a její program není v zásadním rozporu s tím, oč usiluje sociální demokracie. V porovnání s perspektivou možného návratu zkompromitované koalice ODS a TOP 09 je prostě vnímána jako menší zlo.

Tahle fakta ČSSD nepřehlíží a zohlední je ve svém rozhodnutí. Stejně tak ale musíme zohlednit skutečnost, že honem na přeběhlíky ve staré Poslanecké sněmovně se k dobrému výsledku už nikdy nedobereme.

Co je tedy nutno učinit? Udělejme volby v co nejkratším termínu. Zpřesněme rychle ústavu tak, abychom po zavedení přímé volby prezidenta neoslabili parlamentní systém správy země. A do třetice, zaměřme se na to, abychom náš stát vrátili na vzestupnou trajektorii. Je ostuda, že se naše životní úroveň od roku 2010 vzdaluje průměru Evropské unie, je ostuda, že nás ekonomicky dohání a pomalu předbíhá téměř kdekdo ve východní Evropě.

Volby jsou tou správnou cestou k tomu, aby levice mohla konečně začít zlepšovat stav země. Nejrůznější vládní pokusy bez mandátu občanů jsou objektivně jen plýtváním sil, zdrojem stranických třenic, nestability státu a růstu politického napětí.