Já jsem tady před chvilkou slyšel asi šestkrát, že to máme řešit v klidu, bez emocí atd. Já se přiznám, že když jsem včera sledoval pana ministra Chovance, tak byl v absolutním klidu, ale vevnitř to bublalo, až to nebylo hezké...

Protože to, co včera předvedli ministři vnitra Evropské unie, považuji za obrovský problém, za precedent. Já vím, že jsme si v Lisabonské smlouvě odsouhlasili většinové hlasování atd. Ale rozhodnutí včera přece nebylo o tom, o čem ministři měli jednat. To znamená, o podmínkách, jak řešit ten problém z hlediska bezpečnosti. To bylo politické rozhodnutí, a to přece náleží úplně někomu jinému, a to se mělo odehrávat až dneska.

A to, že kvóty je něco, co se nám nelíbí, a nelíbilo se ani premiérovi a ostatním, to je samozřejmě pravda. Ale nemůžu si pomoct, Evropská unie již řadu let dokazuje, že ona je jako instituce, jako soustátí – a teď já nechci říkat superstát, federace, jak si někteří naivisté myslí, tak Evropská unie je pro období ekonomického růstu a do pohody. V momentě, kdy je krize, Evropská unie selhává. Selhává v plném rozsahu a myslím si, že jsme se vzájemně neposlouchali. A teď myslím spíš kolegy z té západní části, kdy jsme jim říkali mnoho informací. A předpokládám, že pan ministr také hovoří se svými kolegy o našich zkušenostech, které byly. Ať už to bylo 40 let totality, která nás tady ovládá.

Já jsem vždycky o sobě tvrdil, že jsem eurorealista. A věděl jsem o mnoha chybách, které se odehrávají v Evropské unii. Mně dramaticky vadilo pomazánkové máslo a ostatní věci, kterými se Evropská unie zabývá, a neřeší problémy, které se opravdu dotýkají občanů! Ať už jednotlivých států, nebo celé. Tento eurorealista se stal pesimistický eurorealistou...