Psal se rok 2002. Komunisté zažívali zlaté porevoluční časy. V parlamentních volbách získali takřka pětinu hlasů, což jim vyneslo 41 mandátů. Stali se třetí nejsilnější stranou, která se navíc mohla opřít o členskou základnu přes 100 000 straníků.
Přesto to nestačilo, komunisté z těchto velmi slibně znějících čísel mnoho reálného vlivu nevytěžili. V dalších volbách už bylo hůře, volební zisky i počty členů měly převážně klesající tendencí. A pak přišlo loňské dno – necelých osm procent a 15 poslaneckých křesel. Dobrá zpráva pro všechny, kdo mají paměť, dalo by se říct. Ale ouha, doba se trochu změnila. Zoufalá snaha hnutí ANO sehnat podporu kdekoliv a od kohokoliv znamená, že loňských osm procent je mnohem více, než pětina z roku 2002…
Tomu se říká odrazit se ode dna. Tak si hlavně pamatujme, kdo jim tu šanci nabízí.
Je podle vás fér někoho nutit jít válčit, když nechce, a lze takové lidi vůbec nějak motivovat? Jestli někdo před válkou utekl, myslíte, že je něco, co ho přiměje jít válčit? Vždyť není nic cennějšího, než život. A jelikož se válka pro Ukrajinu nevyvíjí vůbec dobře, není třeba řešit, co bude Ukrajin...
Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:
O tuto odpověď jste již vyjádřil(a) zájem. Děkujeme.