Dámy a pánové, můj osobní postoj ke zbraním je hodně negativní. Ba co víc, jsem, řekl bych, celoživotní pacifista. Návrh na ústavní zakotvení práva použít zbraň na obranu vlastní i na obranu státu ale podporuji. Co mne k tomu vede? Naprosto mimořádná a stále se vyhrocující bezpečnostní situace v celé Evropě. Myslím, že naprosto klíčové je položit si zásadní otázku: je v současné době stát schopen garantovat bezpečnost svým občanům? Více než neuspokojivou odpověď nám dávají děsivé události jako byly teroristické útoky v Charlie Hebdo, v Beslanu, v Bruselu, Londýně, Paříži, je to téměř každodenní záležitost. Co nám stát a nebo státy radí? Musíme si na to zvyknout prý, říkají. Na každodenní ohrožení života mého a mých dětí se popravdě řečeno blbě zvyká.

Ze zemí, kde mají najíždění auty do davu a útoky nožem téměř na denním pořádku, také často zaznívá: nenecháme se zastrašit, nenecháme si vzít způsob života, s holýma rukama. Trochu bezradná proklamace hodná tak stáda ovcí. Popravdě řečeno to, že stát při současném charakteru islamistických útoků nedokáže ochránit své občany, to je objektivní fakt. To by snad musel každému z nás přidělit jednoho policistu a naše armáda, to je spíše expediční sbor. Sečteno a podtrženo: když stát neumí a vlastně ani nemůže ochránit své občany, musí jim dát možnost, aby se ochránili sami. To je fér. Pochopitelně za daných pravidel.

Chtěl bych se ještě vyjádřit k možnosti vytvářet nejrůznější obranné spolky. Armáda, musíme si přiznat, že neúspěšně, se to často konstatuje, pracuje s aktivními zálohami. Vedle toho celkem spontánně vznikají nejrůznější domobrany. Je vytvářen mýtus, že jsou to party potetovaných holohlavců s baseballovými pálkami a extremistickými názory. Já si myslím, že to nemusí být vždycky pravda. Mluvil jsem s několika takovými lidmi. Jsou to většinou bývalí vojáci, kteří působili na zahraničních misích. Ve vedení jejich sdružení je lékař. To hovoří za vše. Se zbraněmi umí tito lidé zacházet velice dobře, jsou cvičeni ve stresových situacích. Mělo by se s nimi mluvit, podle mého názoru. Pokusme se nevnímat je jako domobranu, ale vnímat je jako iniciativu zdola. Jestli nám to slovo domobrana nevoní, mám návrh. Státem koordinovaná iniciativa tohoto typu se může stát národní gardou. Ta má své místo v obranné koncepci mnoha zemí, ke kterým vzhlížíme s obdivem a s úctou.